1. Den šel už spát za horu vzdálenou
a léto voní nad trávou spálenou
a štětce vánků z nití červánků
snad namalují tvoji tvář.
2. Sevřel jsem dlaň a vešel do polí,
Kráčel tou cestou, kde bolest přebolí,
Kde slyším znova tvá tichá slova
Prosím, budeš mě mít až do smrti rád.
R: Slibuju, věř mi, můj svědek je Bůh,
to přísahám s čistou tváří.
Slibuju, věř mi, jsi zem a já pluh,
ať nad tebou slunce září.
3. Kdy spálí žár zlou knihu osudů?
Není tak vzácná jak křídla holubů,
shodila masku, zradila lásku
ten den, kdy mně tvůj táta psaní dal ...
4. Lán obilí hladil mě na rukou
a slzy z mraků byly mou zárukou,
že ještě jednou tvá ústa řeknou,
prosím, budeš mě mít až do smrti rád.
R: Slibuju, věř mi, můj svědek je Bůh,
to přísahám s čistou tváří.
Slibuju, věř mi, jsi zem a já pluh,
ať nad tebou slunce září,
ať nad tebou, slunce září.
