žila jsem si ve snu a žila jsem si fajn
já vím, že to tak nejde, tak se omlouvám
za moje chyby, moje sliby nekonečný "co by bylo kdyby?"
omlouvám se jsme přeci jenom lidi
ne! omluva to neni proč si lidi myslí
že slovo promin něco změní
možná špatné v horší
a to horší zase v horší
nic nebude už lepší jako dřív?
ani nevím jestli to tok chci,nechci?
jak to je má to být!
ztratila jsem nejcennější i když to tak prostě nechci je to tak jak to je
a já už du od boje s realitou
a tu bolest v duši skrytou
odnáším si nechávám si
nacházím nové věci
nebudu se ničit přeci
litovat se? zázrak čekat? na to už jsem příliš velká nevěřim v pohádky
celý život malá hodná holka
pak se něco zhouplo
přestala jsem věřit v lepší časy
věřit-život přináší i krásy
pasták, drogy, minulost
není toho málo bylo toho dost
já a moje druhé já
v píči a zničená
věci které nikdo neví
mě se stále v hlavě jeví
útěk z reality do snu a ze snu zase snu
ponořená v bílí prach
utápěná ve větách
"je mi dobře je mi fajn"
věřím v lepší budoucnost
nevnímám přítomnost minulost
at už kluci věci
nevážím si přeci
nikoho a ničeho
jak moje máma říká
člověk jako já celý život jenom pyká
každá chyba se mu vrací
já jsem nula a vy sráči
každý pád na hubu je krok vpřed
netvrdím to já říká to celej svět
dnešní dobou vede krása demence a najivita
je to pravá realita
ztracená jsem
není to sen
drží mě pár lidí kterejm chci já poděkovat
to že jsou tu pro mě musím si opakovat
pak jsem silá věřím sobě
věřím tobě
věřím všem
věřím tomu že to neni krásný sen
jestli něco chceš
stačí jen když bojuješ
není to vždy tak.tak, tak se můžeš snažit
ale budou lidi který budou srážet tebe na kolena
na dně se pak sejdeš s něma
oni jsou falešný svině
otáčí s eproti nim jejich vlastní zbraně
postavíš se za ně nebo ne
tohle je už na tobě na mě na nás
nesud mě když mě neznáš
já vím nejsem dokonalá
světa znalá ne obyčejná liberecká
holka z města ze sta jé
je to tak znáš desítky mě podobné
prožívám si život nežiju si v pohádce
