Slyšel jsem včera dva chlapi mudrovat,
na poměry do hospody přišli hudrovat.
Jak to bylo kdysi za komárů lepší...
Mě je taky čtyřicet a zatím jsem si nevšim'.
Vzpomínali ceny - guláš za pět padesát
a spousta věcí zadara, to platil hodnej stát.
A teď jsou tady bohatý a voni dva furt chudý,
tak budou volit růžový a tím pádem i rudý!
R: Co je podezřelý, to je levý
a já nechci tlačit kolo dějin zpět.
A povinně zas trávit na průvodu první máj.
A je podezřelej ten, kdo neví
to že nevypučí z růže květ
Nikdy nekonal se jejich sociální ráj...
A ještě jedna věc mi nedává spát:
Jak může někdo mladej na ty sliby dát!?
Voblíkne si triko s ksichtem Che Guevary
a fotrovi zatím patřej skoro celý Vary.
Po studiích ve světě se vrací dát svůj hlas
jistotám všech minimálně pracujících mas.
A já mám v živý paměti jak mě kdysi křísli,
když jsem žádal po pátý o do Jugošky příslib
R:
I když všechno není až tak akorát,
můžu nahlas nadávat a co chci ještě hrát.
Posmívat se kdejaký starý pětiletce
a vzpomenout si s varováním na anglický letce.
Nechci nikdy za okno už vyvěšovat vlajky
a slavit výstřel z Aurory a vypuštění lajky...
To je tedy celý aspoň hodně zhruba -
tomu kdo mi nevěří zbejvá ostrov Kuba
Levá vpřed a zpátky ni krok,
do propadliště dějin a ještě tenhle rok.
Levá vpřed a jen tam buď
a hlavně už nevylejzej nikdy odtamtuď.
R:
