Alba s touto skladbou:
Dotek lásky,
Vypadáš
Avážně komicky
a s tebou
A7žít mám navždycky,
kde je tvůj
Dmužný půvab, styl,
ač tak se
Asnažíš ze všech
F#7sil,
kdeže ty
Hmiloňské sněhy
D7jsou,
já žasnu
Anad tvou proměnou
F#7vysoké
Hmičelo, hm-hm-hm,
D7češ
jak češ, tu
Aprogresivní
F#7pleš,
pod křivkou
Hmipanovačných
E7úst
teď vidím
Adruhou bradu růst.
Divím se, když se dozvídám,
že prý máš
A7jiskru, vtip a šarm ?
Za dveřmi
Dnecháš všechen švih,
na gauči
Ausneš v panto
F#7flích
a já pak
Hmiz dlouhé chvíle
D7snad
mohu ti
Aplomby počí
F#7tat,
tys` byl,
Hmiach, člověk by se
E7smál,
můj ide
Aál, můj ideál.
V neděli honíš zajíčky, statečně běháš za míčky,
schováváš břicho, vypneš hruď a hraješ tenis, buď jak buď.
Já myslím na tvůj ischias, jak budeš doma vzdychat zas.
Naštěstí Alpu doma mám a ta tvá záda taky známa pak,
to však už musí být můžem se jít i pobavit.
Jen si dáš dvě, tři na kuráž je z tebe grand a mecenáš
a kdekdo mi tě závidí, škoda, že už nevidí,
jak se ten grand pak promění v manžela v rámci šetření.
Ty's byl, ach člověk by se smál, můj ideál, můj ideál
Kéž by se vrátil onen čas kdy rozechvěl mne pouhý hlas,
hoch jako jedle, samý sval mi lásku věčnou sliboval,
já vím, máš rád své pohodní však kdybychom se dohodli,
nebyl by každý z nás tak sám a netěšil se bůh ví kam,
tak se mi zdá, že nakonec to není jenom moje věc.
Kdyby snad jiný měl mě rád, říkám ti kdyby, možná, snad...
Byť se mi líbil sebevíc, je proti tobě pouhé nic,
vždyť přes ty velké slabiny jsi ty, můj drahý, jediný.
F#7Jsi jaký
Hmijsi a budeš
E7dál:
můj ide
Aál,
Dmůj ide
Aál.
