Alba s touto skladbou:
Ručičky, nebojte se,
1.|Tydlidát měl na Žižkově |z nouze dvě děti, C G7
že byl pokrývač,| to račte věděti, C
krom toho měl pomocníka |Tondu Bureše, G7
kterej mu přidával na |střeše, |ach |jó. C G C
2.Tydlidátová si táty velmi hleděla,
že měl svou slabost, to dobře věděla.
A proto mu říkávala: Heleď Vojtěchu,
když seš na mol - nelez na střechu, ach jó.
3.Na druhý den spravovali střechu radnice,
Vojtěch Tydlidát, ta blbá palice.
Popad flašku, dokončil svůj denní seriál,
poslal Tondu pro materiál, ach jó.
4.Jede Tonda s dvoukolákem, jede Tonda rád,
tlačí dvoukolák, dolů z Vinohrad.
Když zastavil pod radnicí volal na střechu:
Tak jsem tady s vápnem Vojtěchu, ach jó.
5.Tydlidátovi však v hlavě míza bujela,
když tu pojednou, mu noha ujela.
Dodávaje sobě ducha velké potěchy,
cejtí, jak se nese ze střechy, ach jó.
6.Tonda zatím pod radnicí stojí jako mák,
čumí po slečnách, drží dvoukolák.
Jedna se mu zalíbila, když tu ejchuchu,
cejtí, jak se nese na střechu, ach jó.
7.Přistál zrovna za komínem, sotva se ho chyt,
když tu zavadil, nohou o škopík.
Ve snaze ho zachytiti, silnou ruku vztáh,
ale škopík zmizel v hlubinách, ach jó.
8.Tydlidát se z vápna hrabe a je tuze rád,
díky Tondovi, že přežil ten pád.
Už se těší, jak to spolu, pěkně oslaví,
vtom ho škopík majzl do hlavy, ach jó.
9.Čtyři páry černých koní jedou na Žižkov,
odtud s Vojtěchem rovnou na hřbitov.
Že měl Tonda kamaráda nade všechno rád,
vzal si vdovu s firmou Tydlidát.
