Chystejte stůl, do vázy květ
a natáhněte gramofon,
až odbije půl, tak zmizněte hned
a nezvedejte telefon,
už klakson limuzíny zní,
zůstanu v salonu jen s ní.
Vábíš a lákáš mně do tmy před dům,
svou vášeň zkroť na pár dní,
já teď mám zájem jen o zpovedu,
zmámená hrou hazardní.
Přestaň zvát mně před dům,
říkám ne, au, ne ne,
teď chci hrát sto sedum,
no tak, zvedni mně.
Obcházím tu rázným krokem,
náladu mám výtečnou,
mrknu aspoň jedním okem,
nedělej se netečnou,
no tak vstaň a pohni bokem,
už mně vášeň popadá.
To jsem to chytla s tímhle cvokem,
koukej, vlez mi na záda.
Nevěří mi, že jsem hvězda,
pravda, trochu v ústraní,
moje jméno, že prý nezná,
od stolu mně odhání,
od stolu mně odhání.
Vy jste, pane, bledej jako svíce,
povídejte, kdo vám ublížil,
nový šéf, či žena, poběhlice,
posaďte se, ubývá vám sil.
Kdepak, nic mi není, jenom stárnu,
vyprahlej jsem jako suchá poušť,
na dno vzpomínek už,
co jsem to chtěl říct,
nedosáhnu,
čtu vám v očích, že si zmáčknu spoušť.
Málo platný, málo platný, málo platný,
to se vám jen zdá,
málo platný, málo platný, málo platný,
to se vám jen zdá.
