Alba s touto skladbou:
Parta ze San Boniga,
Nad hlavou mám další šedivý ráno,
takovejch bylo víc.
Už ani nevim, jestli sem to já.
Jen černá a bílá, tím všechno je dáno.
Chce se mi řvát z plnejch plic.
Mý hrdlo ani hlásku nevydá,
přede mnou se obrazy mění.
Jiný je všechno, co znám.
Už vůbec nepoznávám tenhle svět.
Vysvitlo slunce a já slyším hřmění.
Před blesky utíkám,
chvíli jsem sám a pak je nás pět.
To se mi snad jenom zdá, to je snad mámení,
místo postav jenom stíny, stejný tváře, jména jiný.
Mám prokletý znamení,
vypálený někde v sobě, vypadá dost opravdově.
To se mi zdá, to je snad mámení,
místo postav jenom stíny, stejný tváře, jména jiný.
Mám prokletý znamení,
vypálený někde v sobě, vypadá dost opravdově.
Každej den se nad zlato cení,
jsem každou hodinu blíž.
Každou minutu se násobí strach,
co bylo včera už dneska není.
Přes světlo nevidím
siluety na marách.
Nechci se napít koktejlu smrti,
"Zubatou" políbit,
aby mi připli chladivej kov.
Hloupý otázky mě zevnitř drtí,
jestli umím žít
bez rozkazů a bez stanov.
To se mi snad jenom zdá, to je snad mámení,
místo postav jenom stíny, stejný tváře, jména jiný.
Mám prokletý znamení,
vypálený někde v sobě, vypadá dost opravdově.
To se mi zdá, to je snad mámení,
místo postav jenom stíny, stejný tváře, jména jiný.
Mám prokletý znamení,
vypálený někde v sobě, vypadá dost opravdově.
To se mi zdá,
to je snad mámení.
To se mi zdá,
prokletý znamení mám...
