Když měsíc rozlije světlo své po kraji
a hvězdy řeknou, že čas je jít spát
pramínek vlasů jí ustřihnu potají. Komu?
No přece té, kterou mám rád.
Pramínek vlasů jí ustřihnu potají, já blázen pod polštář chci si ho dát,
ačkoliv sny se mi zásadně nezdají, věřím, že dnes v noci budou se zdát.
O sny mě připraví teprve svítání, zpěv ptáků v oblacích a modré nebe, od vlasů
jichž jsem se dotýkal ve spaní, nový den nůžkama odstřihne tebe.
A na bílém polštáři do kroužku stočený, zbude tu po tobě pramínek vlasů, já nebudu vstávat, dál chci ležet zasněný,
je totiž neděle a mám dost času.
O sny mě připraví teprve svítání, zpěv ptáků v oblacích a modré nebe, od vlasů
jichž jsem se dotýkal ve spaní, nový den nůžkama odstřihne tebe.
A na bílém polštáři do kroužku stočený, zbude tu po tobě pramínek vlasů, já nebudu vstávat, dál chci ležet zasněný,
je totiž neděle a mám dost času.
A mám dost času, je totiž neděle a mám dost času.
