Koupil jsem si knot, snad mi přijde vhod, uložím ho do krabice.
Nebude tam sám, v té krabici mám roztodivných věcí více.
Člověk neví, co se může přihodit, a tak je mi líto věci vyhodit.
Uložím je tam kam patří, za rok, za dva, nebo za tři
budu rád, že je mám!
Uložil jsem do krabice rukavice z jelenice, neboť byly obě levý.
K čemu jsou ty rukavice, proč jsem je dal do krabice,
to se sice zatím neví.
Doufám ale že mi jednou přijdou vhod
rukavice stejně jako lněný knot.
Uložím je tam kam patří, za rok, za dva, nebo za tři
budu rád že je mám!
Už desátý rok schovávám si brok, kterým jsem byl kdysi střelen.
Letěl zvesela rovnou do těla, byl jsem to já a ne jelen.
Řekl jsem si: to je ale náhoda, pro jelena toho broku je škoda.
Uložím jej tam kam patří, za rok, za dva, nebo za tři
budu rád, že ho mám!
Měl jsem doma mince, byly po mamince mého nevlastního strýce.
Z mincí na mne civí císař jako živý, škoda že jích nemám více.
Řekl jsem si, ty se nesmí ztratiti! Třeba budou ještě někdy platiti!
Uložím je tam kam patří, za rok, za dva, nebo za tři
budu rád, že je mám!
Jak tak roky běží, přestávám být svěží a krabici stěží zvednu.
Mám strach z její váhy. Doufám však že záhy do krabice padnu ke dnu.
Až mi čas přinese tuto novinu, lněný knot si kolem krku ovinu.
Uložím se tam kam patřím, už se vidím jak se bratřím
se vším co v krabici mám!
