Jsi žena, kvůli které se vychází za noci do mrazivé mlhy bez myšlenky na klíč zvenčí.
Kvůli které muž nechává krvavé otisky chodidel na ledě, který se den ze dne tenčí.
Kvůli které opustí ženu, dítě, domov, důstojnost a klid,
kvůli které si roztrhne hrdlo, aby pojednou v životě se nadechl zcela a mohl dál jít!
Jsi žena, kvůli které muž tone v nejistotě, jak v černé rašelině slatí.
A neví, odkud zná ten nápěv, který kdykoliv chce zachytit, hned se ztratí.
Jsi ta žena, na kterou čekal celý život, ale není si vůbec jist, zda ty na něho též!
Ale stojí mu to za to a říká: ˝Nechci nic, jestli ty chceš!˝
R.:
Ale je pryč ta, kterou's byla ty, a ani já už nejsem ten,
je pryč ta, kterou's byla ty, a ani já už nejsem ten!
Zavolala's mě jménem, když jsem šel pro vodu k pumpě, abych ze sebe život smyl.
Měla's oči anděla, kterého jsem znal dřív, než jsem se narodil.
Byla's tím dítětem, kterého Abraham neobětoval, ale Izák už ano a rád!
A já tě nepoznal dřív, než jsi ze své víry v chybující vystavěla hrad.
R.
Jsi žena, kvůli které, ať už jsem byl předtím kýmkoli, byl jsem chvíli mužem.
A muž si neschovává účtenky lásek, proher a ran, za které je mu někdo dlužen.
Zbývá mi ta nenápadná bolest srdce, díky níž se člověk ubrání všemu a všem,
ta nepostřehnutelná lehkost okamžiku, kdykoliv ty náhle jsi a já jsem.
R2:
Přestože je pryč ta, kterou's byla ty, a přestože já už nejsem ten,
přestože je pryč ta, kterou's byla ty, a přestože já už nejsem ten!
