Jak to začalo - neměli jsme nic,
ale byli jsme spolu,
Ty a já a nikdo víc.
A ty ses ptala: "Co bude dál?"
"Co podniknout? Co ne?"
A já jen krčel rameny
a myslel jsem si své....
Jednou je hůř, jednou je líp,
život Tě nejednou povznes i skříp.
Jednou jsi nic, jednou jsi král,
zbývá jen jediné - táhnout to dál.
Tak zatím, co ostatní se hnali vejš a vpřed,
tak já Ti ležel u nohou a v očích Ti čet.
Zlobila ses, že ničím nejsem!
Jak Tě uživím, co s tím?
A já jen krčel rameny
a myslel jsem, že vím...
Jednou je hůř, jednou je líp,
život Tě nejednou povznes i skříp.
Jednou jsi nic, jednou jsi král,
zbývá jen jediné - táhnout to dál.
A teď jsem jak ti ostatní,
všechno mám, jsem dříč,
zasloužím si Tvou pochvalu,
jenže Ty jsi pryč!
Jen bych rád věděl - jsi šťastná či ne?
Vidím, jak krčíš rameny a já vím své....
Jednou je hůř, jednou je líp,
život Tě nejednou povznes i skříp.
Jednou jsi nic, jednou jsi král,
zbývá jen jediné - táhnout to dál.
Jednou jsi nic, jednou jsi král,
zbývá jen jediné - táhnout to dál!
