Když z jara duby vyraší a míza stoupá kmenem,
když svítí lesní potůček a k větru stojíš čelem,
když dlouhým krokem, plným dechem, zdravým vzduchem jdem,
přijď ke mně zpět, přijď ke mně zpět, vždyť já mám krásnou zem.
Když jarem raší zahrada a vyrůstá obilí,
když květy jako lesní sníh nám sady obilí,
když zem i vzduch se rozvoní deštěm se sluncem,
já zůstanu, já nepůjdu, vždyť já mám krásnou zem.
Když léto zemi zalehne svým zlatým polednem,
pod listovou spavou střechou stromy sní svůj sen,
když lesní síně chladivé ve větru ševelí,
přijď ke mně zpět, přijď ke mně zpět, má zem je nejlepší.
Když slunce hřeje jablka a hrušky nám vypéká,
když sláma zlátne, bělá kvas a žeň už nečeká,
když kane med a zraje plod a hnědne ořeší,
Já na slunci tu zůstanu, má zem je nejlepší.
Když přijde zima divoká a stromy nám zahubí,
když padne les a černá noc den bledý pohltí,
když od východu pofičí a liják bude lít,
budu tě volat, budu tě hledat, za tebou chci jít.
Když zima píseň umoří a padne černá tma,
zlomí se větev neplodná a skončí práce má,
vzhlížet budu, čekat budu, až mi přijdeš vstříc,
pak nelítostným deštěm spolu odejdeme pryč.
Společně půjdem na západ studenou končinou,
a daleko snad najdem zem, kde srdce spočinou.
