Šly dny a noci, on byl sám a nikdo nebyl s ním,
seděl jak z žuly vytesán a neměl žádnej stín.
Sýček mu sletěl na hlavu za svitu zimních hvězd,
neb myslel si, že není živ, že mrtev dávno jest.
Zas je tu noc, kouzelná noc a jeden stín jí provází.
Přichází noc, magická noc, ti dva tančí, jak v extázi.
V bílém paní oděná, šla tudy v noční čas,
zůstala tam na chvíli, květy propletlý vlas.
On kouzla, která vládla ním, přemohl za pár chvil,
k sobě ji strhl, v její stín oba dva zahalil.
Zas je tu noc, kouzelná noc a jeden stín jí provází.
Přichází noc, magická noc, ti dva tančí, jak v extázi.
Víc nešla žádnou ze svých cest, s ním věčně musí být,
kde slunce, měsíce a hvězd se navždy ztratil svit.
Jen jednou v roce přijde den, otevře země klín,
až do rána s ní tančí jen a mají jeden stín.
Zas je tu noc, kouzelná noc a jeden stín jí provází.
Přichází noc, magická noc, ti dva tančí, jak v extázi.
V hlubinách země prosnívají svůj stínový sen
a v teplých vlnách zapomnění zůstávají jen.
Dokud ta síla odvěká je nepropustí tam,
kde mohou tančit do rána a oddávat se hrám.
Zas je tu noc, kouzelná noc a jeden stín jí provází.
Přichází noc, magická noc, ti dva tančí, jak v extázi.
