Alba s touto skladbou:
Pod Vodou,
Městem zástupy jdou v samotě se choulím,
každej myšlenku svou jen tu svou, před sebou si koulí.
Je to k smíchu jak jsme si blízko,
přesto od sebe jsme dál a dál.
Těsně nad zemí kroužíme nízko, víš,
že zrovna toho bych se bál.
R: To musíš znát,
uprostřed noci hvězd se ptej.
Tak přestaň spát a jen,
lehce se deště dotýkej.
To musíš znát,
uprostřed noci ohněm se hřej.
Tak zůstaň stát a jen,
pod modrým nebem usínej.
Nenech štěstí si vzít a dej mi ruku bílou,
jestli snad budeš chtít si říct, že staneš se mou vílou.
Je to k smíchu jak jsme si blízko,
přesto ode mě si dál a dál.
Těsně nad zemí kroužíš tak nízko, lásko,
zrovna toho bych se bál.
R: To musíš znát,
uprostřed noci hvězd se ptej.
Tak přestaň spát a jen,
lehce se deště dotýkej.
To musíš znát,
uprostřed noci ohněm se hřej.
Tak zůstaň stát a jen,
pod modrým nebem usínej.
Jak ten život je krátkej,
někdy možná se sladkej zdá.
Někdy je jak loďka vratkej,
co ve vlnách tiše proplouvá.
R: To musíš znát,
uprostřed noci hvězd se ptej.
Tak přestaň spát a jen,
lehce se deště dotýkej.
To musíš znát,
uprostřed noci ohněm se hřej.
Tak zůstaň stát a jen,
pod modrým nebem usínej.