Alba s touto skladbou:
Balady,
V našem domě vždycky voněl rozehřátý klíh.
Táta míval mozoly
a smůlu na dlaních.
Když ráno za tmy vstával,
z okna jsem mu mával.
Já jsem truhlářův syn.
Máma měla úsměv
pro každýho z nás.
A když některej z bráchů
zrovna vyváděl jak ďas,
tak táta tu byl hnedle,
škoda rány padlý vedle.
Já jsem truhlářův syn
Táta vždycky říkal, že ve dřevě je Bůh
a jenom dlátem ho můžeš dostat ven.
Mě lákaly dálky a slanej mořskej vzduch
a jak se otevřely dveře, chtěl jsem jen:
Křičet táto, tady jsem,
chtěl jsi pomoc, no tak jdem,
no tak, táto, tady jsem.
Na dílně jsme pomáhali čtyři z pěti zim.
Ruce plný třísek a hlavu od pilin,
rozlámaný tělo a mě hrozně vytáčelo,
že jsem truhlářův syn.
Táta vždycky říkal, že ve dřevě je Bůh
a jenom dlátem ho můžeš dostat ven.
Mě lákaly dálky a slanej mořskej vzduch
a jak se otevřely dveře, chtěl jsem jen:
Křičet táto, tady jsem,
chtěl jsi pomoc, no tak jdem,
no tak, táto, tady, jsem.
Někdy zpátky koukám, jak s náma čas šel
a já ten život obloženej dřevem nesnášel.
Teď stačí malá tříska a mně se hned stýská,
já jsem truhlářův syn.
Jedna malá tříska a mně se hned stýská,
já jsem truhlářův syn.
Táta vždycky říkal, že ve dřevě je Bůh
a jenom dlátem ho můžeš dostat ven.
Mě lákaly dálky a slanej mořskej vzduch
a jak se otevřely dveře, chtěl jsem jen:
Křičet táto, tady jsem,
chtěl jsi pomoc, no tak jdem,
no tak, táto, tady sem.
Slyšíš, táto, tady jsem,
chtěl jsi pomoc, no tak jdem,
no tak, táto, tady jsem.
