Záviděl jsem dešti, když se ti vsakoval do vlasů,
Nemám rád ten pocit nevim, jak s tim pak mam nakládat.
Autopal u pasu a neurčitou grimasu,
když napadá myšlenky tvůj pohled jako záhada.
Upadá nálada,
rozlehlá zahrada se mění v těsnou klec-
-takhle vypadáš, jako by ses neznala.
Už se stmívá,
čekáš na poslední vlak,
která tě odveze do neznáma.
Stojíš na nádraží a čekáš na vlak pryč (na vlak pryč)
já stojím opodál a doufám že má zpoždění,
vítr s deštěm dávno spí, louže jsou klidné
a tvé siluetě šero dělá dokonalé pozadí.
Kdybych byl Monet, tak bych zachytil ten okamžik
na černobílý obraz, rámy budou dělat zdi.
Jseš tak moc jiná, já ti nevim, jestli spím,
jestli ano, tak mě nechte spát a ať mě nikdo nebudí.
Stojíš na nádraží v těch šatech, které šila noc,
Kufr, který držíš řekne víc než miliony slov,
minulost, dost, nástupiště sychravo.
Odnesla si Slunce s sebou, ten den pro mě vyhaslo.
Lesknou se ti koutky očí, nebo se mi to jen zdá?
Ve světle lampy vypadáš tak trochu jako nevěsta.
Až na ten úsměv, který jako by se ztratil
a tu pachuť kovu v puse a vzduch jakoby jedovatý.
Perleťový náhrdelník, který jsem ti kdysi dal,
si hodila do tmy, leží na dně nejhlubšího jezera.
A potom někdo mávl hůlkou, čas zatáhl oponu
a od té soby jsem jen půlkou,
šedym kvádrem betonu,
za hranicí reality , pocit viny nedopitý,
panák leží přede mnou jak svět,
dělej si, co chceš,
déšť smazal stopy, je to 7 let,
co jsem tě viděl naposled,
proklínal vlak, který tě odveze pryč.
Stojíš na nádraží a čekáš na vlak pryč (na vlak pryč)
já stojím opodál a doufám že má zpoždění,
vítr s deštěm dávno spí, louže jsou klidné
a tvé siluetě šero dělá dokonalé pozadí.
Kdybych byl Monet, tak bych zachytil ten okamžik
na černobílý obraz, rámy budou dělat zdi.
Jseš tak moc jiná, já ti nevim, jestli spím,
jestli ano, tak mě nechte spát a ať mě nikdo nebudí.
Stojíš na nádraží a čekáš na vlak pryč (na vlak pryč)
já stojím opodál a doufám že má zpoždění,
vítr s deštěm dávno spí, louže jsou klidné
a tvé siluetě šero dělá dokonalé pozadí.
Kdybych byl Monet, tak bych zachytil ten okamžik
na černobílý obraz, rámy budou dělat zdi.
Jseš tak moc jiná, já ti nevim, jestli spím,
jestli ano, tak mě nechte spát a ať mě nikdo nebudí.