Bežim, jako zvíře pádim zamrzlou plání.
Propastí agonie, která mě tak popohání.
Temná noc za mými zády, šipka, která nemá směr.
Stíny větví pod nohama, jsem promrzlý a hledám tě.
Pravdo, i když nejsi skutečná, tak záříš jako lucerna
a cestu k tobě budu dláždit růžema, jsi zraněná.
Otroci doby ti postavili kříž. Vím, jak se cítíš.
Znám ten pocit, když nikam nepatříš.
Pojď ke mě blíž. Na chvíli tě chytím než mi uletíš,
nebo mě vem prosím sebou, hodně mi tím ulehčíš.
Říkali, že bude líp. Myslí, že jsem uvěřil.
Kdyby to byla pravda tak bych s tebou teďka nemluvil.
Slunce je vyhaslé, opředené tajemstvím.
Jen já už nemám sílu, abych v něm dokázal číst.
Paprsek mě hřeje na tváři, já půjdu s ním.
Zapomenout na ten pocit, že vlastně nikam nepatřim.
Sníh a mráz a vítr co křiví rovný krok.
Ref.:
A vytí vlků stále sílí, to v zádech zamrazí
K ránu je ještě dál než moc, snad vyjít slunce spatřím.
Snad ujdu ještě nějakou míli, než mě stopy zradí.
Schovává mě černočerná noc.
Už vlastně nikam nepatřim.
Zřím, to, co vám zůstává skryté.
Svým způsobem bych chtěl, ať se navzájem vystřílíte.
Asi mezi vás fakt nezapadám, tak jen chci, ať víte,
že nehodlám být přítěž. Zavřu oči a jsem jinde.
Hvězdy osvětlují mýtinu, kde stojím se svým stínem,
co zahaluje příčinu, proč konec brzy přijde.
A vím, že se to už blíží.
To břemeno mě tíží, mířím přímo do pekla.
Bolest se rychle šíří.
Přes moje tělo, skrz moji mysl.
Já už nemám na výběr, utíkat jsem si zvykl.
A ztichl pláč a ztichl smích,
jen vítr vál mě k tobě blíž.
Pak najednou se obrátil a zase letíš pryč.
A já už nemám na vybranou.
Nechme to plavat, áno.
Lidi jako já do vašich plánů stejně nezapadnou.
Tak jen dál stojím stranou.
Nesu si sám ten kříž,
po němž tvé slzy kanou,
protože sem nepatříš.
Ref.:
A vytí vlků stále sílí, to v zádech zamrazí
K ránu je ještě dál než moc, snad vyjít slunce spatřím.
Snad ujdu ještě nějakou míli, než mě stopy zradí.
Schovává mě černočerná noc.
Už vlastně nikam nepatřim.
Lidi se asi zbláznili, chtěli by vítr chytat.
A ty neskutečné ambice, no občas vážně zírám.
Stojím v davu přátel a pokouším se přiznat,
že i přesto jsem jim na dosah jak za tunami zdiva.
Stavím se zády, když jsou všichni čelem k řečníkovi.
Nechávám ty davy hluchoněmých jen tak proudit.
Žiji v paranoie, jsem obklopena společností.
Fakty které moje světlo tiše halí do temnoty.
A lidstvo přikyvuje, lidstvo se usmívá.
Ten smích mě řeže jako stigma, tiše umírám.
Moje aura odhnila, zničila ji rutina.
A miliony trpících a miliony pustých hlav.
Šeptáme spící siluletě "Zůstaň si, já utíkám.
Zůstaň si a zevšedni, ale já chci být unikát
Zůstaň si, buď šťastná. Teda jestli umíš lhát.
A jestli si to rozmyslíš, vždy tě u sebe uvítám.
Ref.:
A vytí vlků stále sílí, to v zádech zamrazí
K ránu je ještě dál než moc, snad vyjít slunce spatřím.
Snad ujdu ještě nějakou míli, než mě stopy zradí.
Schovává mě černočerná noc.
Už vlastně nikam nepatřim.
Nepatříš.
Slunce je vyhaslé, opředené tajemstvím,
které moje světlo tiše halí do temnoty.
Zůstaň si já utíkám.
(tiše umírá, tiše umírá)
Stíny větví pod nohama jsem promrzlý a hledám tě. Mířím přímo do pekla, bolest se rychle šíří.
(tiše umírám)
Stavím se zády.
A lidstvo přikyvuje, lidstvo se usmívá.
