Jsi cit, co nejde uchopit, pochopit, vlastnit.
Jsi na břehu u vody, ve stínu kašny.
Jsi zvláštní pocit, básník je zločin.
Jsi součástí noci, smích v dětských očích.
Schováváš se v okapech i uprostřed pole.
Jsi jednou za minutu, jednou za sto let.
Jednou i dvakrát, nahoře i dole.
Umíš milovat i nenávidět, potěšit i bolet.
Jsi hodný i zlý, světlo uprostřed tmy.
Jsi stejný jako oni, jsi stejný jako my.
Vyhýbáš se světu, který vyhýbá se tobě.
Ikdyž nenávidíš lidi, chtěl by tě mít každý člověk.
Jsi zpověď i tajemství, soudce i kat.
Bolest i strach, který musím překonat.
Jsi rozjetý vlak, který nemá žádný cíl.
No a já jsem ten, který do něj právě nastoupil.
Nemám tě, hledám tě, chytám tě, ztrácím tě.
Držíš mě, pálím tě, držím tě, pálíš mě.
Patříme za mříže, patříme k sobě.
Jsi patřičně zatížen, přišel čas dospět.
Pro chvíli ticha šel bych světa lán.
Pro chvíli ticha, na křídlech světa bez zábran.
Pro chvíli ticha, pro chvíli, co se nestala.
Pro chvíli ticha a odevzdat se představám.
Vysoké stromy a vysoké hradby.
Rozbité mosty a rozbité snahy.
Prosimtě, řekni mi, kam vlastně patřim.
Do světa přetvářky, překroucené pravdy.
Do světa, který vytvořil jsem uvnitř svoji hlavy.
Do zelené barvy na štětci tvé malby.
Do síně slávy i do síně hanby.
V dopisech z války, popisech lásky.
Snažil jsem se najít ticho na okenním parapetu.
Chytit ho a potom si ho nahrát doma na kazetu.
Bylo to všechno, co jsem chtěl.
Jenom ta chvíle klidu.
Zavřít svět, co otevřel, po nikom slechu ani vidu.
Bylo mi nádherně a pak jsem si to uvědomil.
Jsem tu dočista sám, já neplavu, já se topím.
A čekání, na záchraný kruh je marné.
Všechno jsem si vytvořil jenom ve svojí hlavě.
Nemám tě, hledám tě, chytám tě, ztrácím tě.
Držíš mě, pálím tě, držím tě, pálíš mě.
Patříme za mříže, patříme k sobě.
Jsi patřičně zatížen, přišel čas dospět.
Pro chvíli ticha šel bych světa lán.
Pro chvíli ticha, na křídlech světa bez zábran.
Pro chvíli ticha, pro chvíli, co se nestala.
Pro chvíli ticha a odevzdat se představám.
