Alba s touto skladbou:
Ani za nic,
Zvláštní rána,
Mix,
Kolem sebe obcházím, uprostřed lesa sleduju mlhu. co mezi vrcholky stromů klesá, nespatřit cestu ven, zapleten pavučinou, čekám až zmizí mlha a hledám stezku jinou. Na větvích na listech se leskne rosa, a pravda přichází tichá a bosá. Opojen poznáním z instinktním posláním, padnu na kolena, pravdě se ukláním a ona mluví ke mě, já zase ptám se jí, jestli jsem opravdu z těch co v ní věří poslední. Z těch co se inspirují jen skutečností, a nehledí na sebe, za žádných okolností. Tedy mluvím k pravdě: Jsem ten poslední?
Ne to nejsi, i Ty už si mě vyměnil, moje naručí zavrhl za cizí klín, sám sis vybral cestu v zajetí pavučin.
Žijeme v pavučině, míjíme dny, každý z nás touží dotknout se podstaty.
Žíjeme v pavučině já i Ty, každý z nás touží utéct pryč.
Žijeme v pavučině, míjíme dny, každý z nás touží dotknout se podstaty.
Žíjeme v pavučině já i Ty, každý z nás touží utéct pryč.
Není to tvoje vina, chytila tě pavučina, svět jaký si doteď znal ti mizí před očima.
Řekni mi čí je ten hlas?
Je to tlukot mého já, které je v tvojem já a neustále se tam tiše ukrývá. Sundej si pásku z očí, uvidíš pavučinu. Svět se z tebou točí bez ohledu na příčinu. Žiješ jako vězeň, ve vlastním vědomí, kolem tebe zeď, tak hádej kdo ji prolomí? Považuj mě za svou součást, říkej mi svojim jménem. Jsem něco uvnitř tebe, instinktním fenoméném. Ztělesněná chyba, hledáš ji na svém těle, poslední možní cesta, jak najít spasitele.
Umirám.
A já můžu být tvůj lék.
Řekni ják?
Musíš najít odpověd.
Musíš najít slova.
Měl bych se někam schovat.
Víš že není kam ha?
Zvládneš se obětovat.
Žijeme v pavučině, míjíme dny, každý z nás touží dotknout se podstaty.
Žíjeme v pavučině já i Ty, každý z nás touží utéct pryč.
Žijeme v pavučině, míjíme dny, každý z nás touží dotknout se podstaty.
Žíjeme v pavučině já i Ty, každý z nás touží utéct pryč.
Je to pavučina.
Je to pavučina.
Je to pavučina.
Je to pavučina.
Je to pavučina.
Je to pavučina.
Je to pavučina.
Je to pavučina.
Je to pavučina.
Je to pavučina.