Všechen ten nepořádek, v mojí hlavě,
co jsem nedokázal zamést,
Rostl jako zánět, zvětšoval se, nakonec mě našel,
Vysává mi život z těla, jeho slova studí,
Nejhorší na tom snu je, že už se nedokážu vzbudit,
Srdce mi buší, mám husí kůži,
hučení v uších a nejistou chůzi,
Venku zas prší, já maluju tuší,
vzhůru mě drží, jen doteky můzy,
Šeptám jí, že cítím, jak se všechno řítí do temnoty,
Elizabeth, můj život je prázdný jako tvoje oči,
Hodiny pomalu odbíjí dvanáct
a s každým úderem přichází zlo,
Zatím co ty tady, zůstaneš sama,
tak já budu padat na chladné dno,
Nemůžeš mi pomoct, tak se netrap, všechno bude dobrý,
Podzim skončí a ním shoří svět, který jsem stvořil,
A pak všechno začne znovu, život zase půjde dál,
Ty se budeš smát, zapomeneš na to, co jsem udělal,
Nikdy nepochopíš, co jsem cítil, když jsem tohle psal,
Vyřiď prosím u nás doma, jak moc jsem je miloval.
Vidím to v tvojich očích, mám špatný pocit,
že to je naposledy, co tě vidim, že se směješ lásko.
Přichází noc, pomalu roztahuje křídla
Slova ztrácí víznam, venku začíná být zima
Andělé pláčou a zvedá se vítr,
stíny na ulici šplhají po zdech
Počítám minuty, zůstávám klidný,
každou chvíli si přijdou pro mě.
Probírám se minulostí. Vzpomínáš? Byli jsme ty a já.
Jen my dva. v záři reflektorů, všude tma.
Škoda, že jsem nevěděl, jak je ta chvíle vzácná.
Ta láska ještě nezmizela, je jen trochu bojácná.
Vnímal jsem jen to propojení našich těl.
Tvý polibky, tvý dotyky, tvůj tep. Vážně jsem tě chtěl.
Tak pro při Amorově střele jsem se vyhl šípu
a sprostě jsem tě vyměnil za přečtenou knihu?!
Teď chodim po ulici sám, vedle mě můj stín.
O tom jak tě zpátky získat povídám si s ním.
Jsem ztracený, stále se schovávám v komnatách.
Musim být silný, slzy si nezasloužim, půjdu dál.
Několikrát jsem štěstí držel v rukách - neudržel.
Osud zkoušel, jestli to vydržim a nevydržel.
Byl jsem hloupý, teď už vim, jakou má cenu,
ale taky vim, že už ho nikdy zpátky nedostanu.
Vidím to v tvojich očích, mám špatný pocit,
že to je naposledy, co tě vidim, že se směješ lásko.
Přichází noc, pomalu roztahuje křídla
Slova ztrácí víznam, venku začíná být zima
Andělé pláčou a zvedá se vítr,
stíny na ulici šplhají po zdech
Počítám minuty, zůstávám klidný,
každou chvíli si přijdou pro mě.
