Posílám pozdravy z UK, první trek z Liverpoolu,
I když jsem kilometry daleko, myšlenkama se vracím do Brna,
Přišel čas uklidit ve skříni, produkce Sergei Zubov,
___
A ty Gábino neříkej nic, ale o výčitky nestojím,
Né od někoho jako ty, já jsem za dobře se svým svědomím,
A nebojím se o tom mluvit, jen jsem neměl potřebu,
Ale když si tu špínu vytáhla, tak ji jednou provždy operu,
Na devadesát, nemám tě rád, kecám ale naštvala's mě,
Jak mě můžeš soudit, když víš, že jsem zvyklý padat na zem,
Vžij se do mé situace, co kdyby jsi měla kluka,
který by chtěl dítě, ale ty k němu nic necítila,
On by dělal všechno proto, aby si tě získal,
A ty jsi ho měla ráda, ale už si nejsi jistá,
Trochu můj případ, nějaká jiskra možná ze začátku,
Pak mě začla uhánět a chovat se jak stalker,
Říká se, že láska má k nenávisti jen krůček,
Vše se může ze dne na den změnit jako účes,
Vztah je relativní pojem, zvadnout může každá růže,
A já trhal příliš dlouho, je čas zaplatit ten účet.
___
Ty jsi kilometry daleko, stejně nemůžeš volně plout,
Minulost přijde za tebou, znovu tě stáhne jako proud,
Nesmíš se v ní zaseknout, musíš se znovu nadechnout
Nic neodkládej na potom, mohl bys o to zakopnout
A všechno začne nanovo, zase padáš, pořád hloub,
Jsem kilometry daleko, ty potřebuješ obejmout,
A já nepřijdu za tebou, nechci tě stáhnout jako proud,
Už zase kráčím temnotou, tenhle příběh je o nás dvou,
___
Promiň malý nebo malá, nevím jak by ses jmenovala,
Vídal bych tě plakat nebo by ses na svět smála,
Byla by jsi krásná malá dáma nebo jako tvoje máma,
Psychopatka, která mě až nezdravě moc milovala,
A já nic z toho necítil, co sis od toho slibovala,
Vážně si myslíš, že by jsi ji sama vychovala,
Nemohl jsem ti pomoct, když jsem neměl žádný příjem,
Víš jaký jsem vedl život, ještě abych živil dítě,
Určitě bych nějaké chtěl, ale všechno má svůj čas,
Zatím je mi dvacet dva a řekni jak by jsi to zvládala,
Když tě máma v jednom kuse hejtovala kvůli mně,
Musela jsi utíkat a lhát abychom mohli ven,
Bez podpory od rodiny, bez peněz a bez zázemí,
S děckem jehož rodiče by se střídavě nesnášeli,
Jednoduchá rovnice, žádná šance, žádný cit,
Proč se s tím nedokážeš smířit, pochopit to vzít a jít.
___
Ty jsi kilometry daleko, stejně nemůžeš volně plout,
Minulost přijde za tebou, znovu tě stáhne jako proud,
Nesmíš se v ní zaseknout, musíš se znovu nadechnout
Nic neodkládej na potom, mohl bys o to zakopnout
A všechno začne nanovo, zase padáš, pořád hloub,
Jsem kilometry daleko, ty potřebuješ obejmout,
A já nepřijdu za tebou, nechci tě stáhnout jako proud,
Už zase kráčím temnotou, tenhle příběh je o nás dvou,
___
A promiň Lú, už s tebou nedokážu mluvit,
Pořád to ve mně vře a nepíšu to jen tak z nudy
Promiň za všechno, co jsem tu řekl, Na prvních dvou slokách,
Už si ani nejsem jistý, jestli tě chci ještě potkat,
Vzpomínám si na ten den, kdy jsme spolu šli prvně pít,
Pár hodin předtím, než nás zmlátili cigáni z Židenic,
Přišel si za náma sednout pár podobný jako my,
Vystrašená holka a kluk, který ji asi bil,
Obejmul jsem ji, a řekl jí, že zase bude líp,
A potom jsi přiběhla ty a chytila ji za vlasy,
A vší silou si škubla a shodila ji na zem,
Řval jsem a nechápal jsem tě, proč se chováš takhle,
Když víš sama, jaký to je pocit, když tě táta mlátil,
A místo pomocné ruky dáváš nadávky a rány,
Chtěla jsi mě pro sebe, ale já jsem volný jako pták,
Jen díky svému chování jsi mě nakonec ztratila.
___
Nejsem hajzl a až na to budu mít věk a holku, kterou budu milovat, tak si to dítě pořídíme a budu nejlepší táta na světě, ale přijde mi špatné přivést dítě do tohohle světa bez otce. Každé dítě má právo vyrůstat s tátou, v úplné rodině, tohle by jste si měly holky uvědomit! A né ho chtít za každou cenu.
