Alba s touto skladbou:
6. Nesmysl EP,
Je čas jít spát 8x
Ošoupané názory a zrezivělá soustředěnost,
zlost navzdory tomu, že ho doprovází osamělost.
Otupělost vryla do tváře značku jak čas,
na zdravém zubu člověka, se cítil jako kaz.
Hlas podvědomí - promlouvá,
on se bojí - poslouchá,
hlas, který neuslyší nikdo jiný (jenom já).
Nikdo jiný ani nechce – lidi, co ho míjí
jsou tak zaslepení ve svých světech, jeho se štítí.
Dejte mu kudlu a motiv a on to udělá dneska v noci,
nikdy mi nebylo jasné, kdo se koho vlastně bojí.
Chodí po ulici jako stín, temnota v něm zvítězila,
pocit, že sem nepatří ho žere jako kyselina.
V kapse plastelína, slina z plastového vína,
mít tak doma zrcadlo mi někoho připomíná.
Proto lidi neodsuzuj dřív, než stihneš poznat,
nesuď knihy podle obalu, důležitý je obsah.
Hudbu vystřídá ticho a já se vznášim tak nízko,
je čas zalehnout, je čas zalehnout.
Víš ptám se proč nechtěl sem oživit deprese,
pro tebe tma v lese,
cesta, co nevede nikam,
je pro nás těžší teď dýchat,
naposledy sbohem, už není žádné zítra.
Den šel spát, noc vstává, já se nepoznávám,
kde jsou ty časy, kdy jsem se trochu ovládal.
Kde je ten sen, který mě dovedl sem,
a kam ztratil a se cesta, tohle není cíl, ne!
Alespoň ne pro mě, hrabu se z odpadků,
můj život se zastavil, aby se rozběh pozpátku,
vracim se k počátkům, ty stejný chyby.
A všechno, co jsem roky budoval, jsem zase zničil,
na sebe past nalíčil a spadl rovnou do ní,
přežil jsem hodně, ale tohle asi nerozchodím.
Tak vodím lidi za nos, slyšim patos z davu,
a hledám někoho jako já, kdo utekl stádu.
Kdo odhalil zradu, co na nás chystají.
Slova, co si tě získají nám vysílají do spaní,
tak dobrou noc, hezké sny, mějte se nebesky,
až do chvíle, kdy vstanete zpátky do světa neřestí .
Hudbu vystřídá ticho a já se vznášim tak nízko,
je čas zalehnout, je čas zalehnout.
Víš ptám se proč nechtěl sem oživit deprese,
pro tebe tma v lese,
cesta, co nevede nikam,
je pro nás těžší teď dýchat,
naposledy sbohem, už není žádné zítra.
Snažim se usmívat, mít ve tváři barvu,
naproti faktu, že ztrácim hlavu.
Čím jsem starší, tím si uvědomuju, jak v tom roky plavu,
jak jsem ztratil bandu, ztratil album, uzavřel se,
chtěli po mě zprávu, co mam v plánu,
sobecky sem zůstal tmě.
Bylo na mě toho moc,
ale zvládnout sem to moh,
to bylo slov, jak se dál posouvam
a přitom ten samej kolotoč.
Je to jak když chceš křičet, řvát z plných plic,
ale někdo ti zastaví dech.
A bezmoc, kterou s sebou vláčim topila mý ambice,
společnosti stranil se, bránil se citům, sem tam mít sex,
jinak flašky, rap, krtek v podzemí, co patří ven, na vzduch.
Ale ztratil sem hlavu, vybral si špatnou stranu,
chceš po mě slyšet čistou pravdu,
vidět ty bažiny, do nichž jsem spadnul,
já se přiznám, měl sem pásku přes ksycht,
to sem nebyl já.
Čáry a suterén, ten prázdný suverén,
v průserech byl sjetý lhář,
snažim se nevnímat, co byla a už nevkročit tam,
kde tvůj život ztrácí příchuť osnovu a jeho význam.
Hudbu vystřídá ticho a já se vznášim tak nízko,
je čas zalehnout, je čas zalehnout.
Víš ptám se proč nechtěl sem oživit deprese,
pro tebe tma v lese,
cesta, co nevede nikam,
je pro nás těžší teď dýchat,
naposledy sbohem, už není žádné zítra.
Je čas jít spát 8x
