ležím v objetí smutku,
v očích slzy v ruce žiletku,
jsem v zajetí zármutku,
tohodle světa,
chtěl bych být slepý,nevidět bolest,
vyrvat si srdce,necítit smutek,
za činy jiných,za utrpení lidí,
k čemu jsou peníze,k čemu být bohatý,
když stejně odejdeš z tohodle světa nahatý,
zatím co ty máš plnou lednici jídla,
někde v Africe zrovna dítě hlady umírá,
zatím co ty si v baru užíváš,
jeho svíčka života pomalu zhasíná,
tohle je vážný
tohle se přehlížet nedá,
proč se to děje se nikdo neptá,
kde je ten váš bůh,k čemu je víra,
když nevynný dítě zrovna umírá,
ležím v objetí smutku,
v očích slzy v ruce žiletku,
jsem v zajetí zármutku,
tohodle světa,
chtěl bych být slepý,nevidět bolest,
vyrvat si srdce,necítit smutek,
za činy jiných,za utrpení lidí,
nenávidím tenhle materiální svět,
cítím bolest,smutek a vztek,
vím že tohle nikdy nezměním,
jen říkám co právě cítím,
a rozhodně se nestydím,
že se s srdcem svým řídím,
rozhodně se netvářím,
že kolem sebe tu krutost nevidím,
tak se neptej proč se nesměji,
mě rozhodně do smíchu není,
když mé oči tohle to vidí,
srdce se stydí,
tak kurva
proč to bůh dopustí?
a nebo vážně není?
tak kdo potom tenhle ten svět řídí
do záhuby,
jsme to my?
