Na cestě směrem co slunce zapadá
S prachem času vítr si pohrává
Na jednom místě kámen stín vrhá
Stín se hlavě zlého knížete podobá
Všichni v kraji vědí, kdo kníže byl
Chtěl zabít Boha, komár ho porazil
Jeho matka byla chudobná
On myslel, že Boha překoná
Padesát let kníže svět dobýval
Tvrdou rukou všechny země ovládal
Mužům domov a matkám děti vzal
Požárem násilí svět plápolal
A jednoho dne vstoupil do chrámu
Kde lidé vzhlíželi k obrazu božímu
Krutě se rozzlobil, kněžím hlavu sťal
A Boha k boji vyzval
Knížeti před bitvou divný sen se zdál
Bůh před ním stál, meč ho nerozťal
Nejrychlejší jezdec byl pomalý
Přesto byl Bůh stále nehybný
Byl ve všem, nikde ho nenašel
Byl listem i větrem, jenž list odnášel
Mocný, že nezved kámen co stvořil
Byl úsvitem, knížete vzbudil
Kníže dal armádě nastoupit
Obzor černým vojskem byl pokryt
Do vzdušných korábů poručil vejít
A rozkázal oblohu útokem vzít
Vtom do ucha mu vlít maličký komár
Do mozku mu jedovaté žihadlo dal
Kníže začal běsnit, strhal si šat
A vojsko se začalo smát
