AmiTam, kde roste hnusné bejlí,
Etam, kde potkan mlsně šmejdí,
Amikde se mouchy cejtí v ráji
Ea červi svou pevnost mají,
Ctam člověka nos nezmejlí,
Gmilenci tam nechodějí,
Cpouze tam
Dmi
1f52
vrána
Ekrákorá,
kde
Fbída sny hnilobné
Esnívá,
tam
Fsmrt po práci odpo
Ečívá,
Amina hromadě ležej' zbytky,
Ečteš v nich, co je život lidský,
Amizpívaj' táhle
Ehymnu rozkla
Amidu.
G7®: "My, odlo
Cžené
G7věci, tady
Csmrdíme,
svět nás a my jej v
Fnenávisti
Cmáme
A7,
sem jsme
Dmivodvá
Gti, je to
Eprokle
Amití,
D7konečná stanice jen pro žebráci,
G7celý
Cživot
G7poctivě jsme
Cslouži
Amili,
a
Dmitohleto je
Gnaše vodmě
Cna,
A7k lidem
Dmidůvěru
Gmá jen
Ekráva šilha
Amivá,
Dmia nikoliv
G7smetí hroma
Cda,
A7my jsme
Dmivodložení, s
Gnáma se nepočí
Ctá.
E7"
Každým rokem rez a červi
podráždí smetišti nervy,
déšť zavlaží záhon plísně,
smetí chlemstá nenasytně,
slunce teplem budí tlení,
smetí se dá v přemýšlení,
a myšlenka je otcem nespokojenosti,
hromada smetí se probouzí k vědomí,
má stavy jak při břichabolení,
hergotfix ajnhimllaudón,
zas přivezli další vagón
a už zde na něj místo není,
®: "Tak to si teda líbit už nenecháme,
proti popelářům pěsti pozvednem,
jménem hniloby pozvednem hlavy
a na pochod se proti městu dáme,
nová doba už svůj příchod věští,
smetiště okovy strhává,
půjdem do boje s kopkami hnoje,
bude nás všch ukrutná síla,
a teď se s chutí dejme do díla!"
"Hej, mouchy, vyzvědači moji,
seskupte se v pevném roji,
zápach do první linie -
- krajinu napřed zmapuje,
shnilé knihy řeknou hesla,
aby nám mysl neklesla,
krysy vběhnou nepříteli do týla,
vy, lidé, až se ráno probudíte,
konečně už pravdu pochopíte,
není třeba na to mozky,
by zůstaly z lidí trosky,
svět bude jedna velká hromada!"
®: Černá mračna po obloze putují,
vrány hlučně krákaj' neštěstí,
hromada zpívá hesla bojovná
a za chvíli se do pohybu dá,
vtom divné zachvění vzduchem prolétlo
a krajina se temně zamžila,
přišel k nám dnes host, už nám spravil most,
jeho paní se bíle oblékla
a hromada, jak byla, zamrzla.
