Hluboko tam ve vědomí
Smutek svoje barvy míchá
V patách za myšlenkou spěchá
Že jí kosti v těle zlomí
Aby vyšla neduživá
Aby vyšla na svět křivá
Aby marnost ukázala
Aby podlomila vůli
Aby člověk nechal v půli
Svého pozemského díla
Na jak dlouho že jsme tady?
Zdali dýl než stonek trávy?
Jak se zbavit této tíže
Když ji sbírám po všech koutech
Drží moje svaly v poutech
A dny jak drátem váže
Vykvétají se setkáním
Uzrávají s rozloučením
S láskou, co šťastně zpívá
Hořkost uzamyká dveře
Smrt vysadí svoje keře
Před dům, v kterém radost bývá
A co po životě zbývá?
Ticho, jak když dozní slova
Věřili jsme na sutiny
Starých zašlých velkých říší
Které jako v zlaté číši
V umění slévaly stíny
Slunce, které jejich době
Dalo akord jako hudbě
Dnes mne mrazí naše snaha
Uvěřiti v paměť času
Že dá zaznít tomu hlasu
Aby slyšel slovo nahá
Bez chuti, v naději živi
Které tmě jdou dluhy splatit
Na co věřit, komu daň dát
Jak obelstít zbytečnost svou
Nechat se ohýbat touhou
Nebo kázní mysl kárat
Nosit to vše ve vědomí
Pak se s tím vším složit k zemi
Řekni, ty, co nablízku jsi
Jakým tónem život ti zní
Zdali cítíš úrodnost žní
Když si smrtka kosu brousí
Beze smíchu, beze smutku
Tiše píše konce tečku
Hluboko tam ve vědomí
Smutek svoje karty míchá
V patách za myšlenkou spěchá
