C V ošatc
F9e na mém stol
Fdimie je pořá
Ami7d kousek chleba
F9a vodka chl
Cmaj7adí se a sp
Dmiát máš taky kd
Ce,
Fač vím, že n
Cepřijdeš, ř
Fíkám si: c
Co když tř
Geba,
j
Amiakoby z
F
30d8
ázrakem n
Gáhle se zjevíš zd
Ce.
Ps
E7al jsem ti d
Amiopisy,
Fdimiach, těžko s
Ce ti píše,
zm
E7uchlané, zm
Amiuchlané l
F9etěly přes pok
Goj,
p
Fo pás se
Cukloním př
F9ešťasten, kd
Cmaj7ybys přišel,
menj
Dmi7a zovut Jar
E7ek a kak tebj
Amia, dr
Gug m
Coj,
menj
Dmia zovut Jar
E7ek a kak tebj
Amia, dr
E7ug m
Amioj.
Zajisté omluvíš můj přízvuk kostrbatý,
jsem pouhý samouk, ač kdysi dobrý žák,
své školní sešity dávno jsem, dávno ztratil,
nadobro zapomněl, kam dávat měkký znak.
Špatně mě učili slovíčkům z učebnice,
ty za to nemůžeš, a já byl ještě kluk, hm hm,
časem jsem pochopil, a dneska je mi třicet,
menja zovut Jarek a kak tebja, moj drug,
menja zovut Jarek a kak tebja, moj drug.
Říkali: přátelství, a mysleli tím sebe,
říkali: navěky, a mysleli tím snad,
já za to nemůžu, tak si to kór moc neber,
náš dům má spoustu zvonků, na ten můj zvoň čtyřikrát.
Dopsat své dopisy až do poslední tečky,
pak ať se rozláme náš starý psací stroj, hm hm,
karavany jdou dál, ač vyjou vlčí smečky,
menja zovut Jarek a kak tebja, drug moj,
menja zovut Jarek a kak tebja, drug moj.
Já nikdy v životě, fakt, nebyl jsem na Tagance,
tak jsme se minuli v čase i prostoru,
poslouchám písně tvé, a to je moje šance
proplout svou planetou odzdola nahoru.
V kuchyni na mém stole je pořád kousek chleba
a buchty Martininy, máš-li je jak já rád, hm hm,
ač vím, že nepřijdeš, říkám si: co když třeba,
menja zovut Jarek a kak tebja, moj brat,
menja zovut Jarek a kak tebja, moj brat.
