R1:
AmiLeninova
Ami/Gulice, barák čís
Ami/F#lo čtyr
Ami/Fycet,
v prvním patře v
Amiíra, v druhém páchne s
Dmiíra,
ve třet
Eím se čeká u šibenic
Ami, Ee.
R2: Leninova ulice, barák číslo čtyřicet,
v prvním patře víra, v druhém páchne síra,
dole ve sklepě se čeká u šibenice.
N
Amia okraji m
E
29c4
ěsta, kde už k
Amiončí tramvaj
Ee,
kl
Amiikatí se c
Dmiesta, která
Eovšem slepá j
Ami, E(-)e.
Z rozkopané dlažby tam trčí trsy trav,
po příkopách pažby pušek - tudy kráčel dav.
R2:
Na chodbách vládne přítmí, je lesklé jako had,
vzduchem se nesou rytmy, podle nichž se musí tancovat.
Kočky honí krysy, vzájemně si trhají srst,
zpod sufitů visí kárající prst.
R2:
Vrátný, zachmuřený septik, zírá do stěny,
ze dvora páchne septik nevyvezený.
Z bysty dole v sále už mramor opadal,
ale v přednáškové hale je skvělá nálada.
R2:
Příkré dřevěné schody vedou na lepší svět,
lidé tam po nich chodí - dva kroky tam a dva zpět.
Tabulky směrem kudy, tabulky, kam už ne,
nahoře v rohu půdy klec pro neposlušné.
R2:
Světla s drátěnými kryty kalně mžourají,
drátky, šroubky, nýty odpadávají.
Liftboy v černém sáčku úsměv má jako med,
říhne a zmáčkne páčku:"Kam že jste to chtěli jet?"
R2:
