1.
EmiJen mě nelituj,
Amineklepej
D7na mé dveře
s
Gchryzantémou v
H7dlani,
hra
Amina
D7litování
Gkončí v prvním tahu,
neplivej
Hmilásku na podla
Amihu,
nestůj mi
Du bytu, jen mě neli
Emituj.
AmiTa slova
D7
3270
jsou jen guláš
Gdvakrát přihří
D/F#vaný,
Amia to mě
D7nezachrání, a
Gto mi nepomůže,
a tak
Hminesvlíkej mě z
Amikůže,
celý
Dzvědavý, celý
Gzvědavý,
jak
D/F#vlastně vypadá
Emi takový
Amimalý pohřeb,
na který si
D7člověk sám
Gnastřádá.
R: Jó, kdybych byl
Gvrabec, sezobal bych
Dzrní
všem
Emiptákům, co v
Cokolí
Gjsou,
srdce měl bych
Amislabé a žaloudeček
Dplný
a
Cduši rozčepýře
Gnou.
R: Jó, kdybych byl holub, roznesl bych psaní
od domu k domu do všech světových stran,
a pak četli bychom spolu, co píše tamta paní
a co píše tamten pán.
*:
AmiJó, kdybych byl,
Cžil bych si, žil,
a
Gšťastný bych byl
D/F#jako pytel blech,
ale já
Ami jsem, co jsem, a
D7nevěřím lítos
Gtem.
2. Jen mě nelituj, opřený o zábradlí
mám ještě dvacet sedm zubů,
nejsem přes palubu, ten plavčík, co to řekl, ten se spletl,
koukni se na racka, jak vzlétl
směrem k úsvitu, a tak mě nelituj.
Člověk se rodí jednou a umírá i stokrát,
slza je pořád mokrá jak za časů krále Leara,
a já potichu v sobě sbírám sílu i odvahu,
stojím na prahu a koukám: velká paráda,
z mých dveří vychází pohřeb,
na který jsem si sám nastřádal.
R: Jó, kdybych byl káně, vysoko bych létal
a střemhlav padal dolů jako archanděl
a na severní straně nejvyšší hory světa
bych svoje tajné hnízdo měl.
R: Jó, kdybych byl sýček na Těšínské věži,
purkmistry a pány ze sna budil bych,
a k půlnoci bych křičel, jak to leží a běží,
a k ránu bych pak ztich'.
*:
*: