V jednym dumku na Zarubku měl raz chlopek švarnu robku
a ta robka teho chlopka rada nimjala.
Bo ten jeji chlopek dobrotisko byl,
on tej svojej robce všecko porobil,
čepani ji pobil, bravkym daval žrat,
děcka mušel kolibat.
Robil všecko, choval děcko, taky to byl dobrotisko,
ale robka teho chlopka rada nimjala.
Čtvero novych šatu čtvero střevice,
do kostela něšla enem k muzice,
same šminkovani sama parada,
chlopka nimjala rada.
A chlopisku dobrotisku, slze kanu po fusisku,
jak to vidi, jak to slyši, jaka robka je.
Tož dožralo to chlopka že tak hlupy byl,
do hospody zašel vyplatu přepil
a jak přišel domu řval jak hrom by byl
a tu svoju robku zbil.
A včil ma robka rada chlopka, jak on piska ona hopka,
Hanysku sem, Hanysku tam, ja tě rada mam.
Věřte mi ľuďkově, že to tak ma byt
raz za čas sa robce kožuch vyprašit
a pak je hodna tak jako ovečka
a ma rada chlopečka.
