Kdo nechce plavat s proudem, musí mít na to kotvy,
páč život je jak voda, nestačí mít vostrý lokty.
Každej chce mít kormidlo, bejt důležitej na lodi,
ale pořád sme na moři, kde rozkazujou žraloci.
Příjdu si jak plavčík bez pozice na palubě,
co věří že správnej kurz neleží v lepší kajutě.
Jdu pod palubí na kutě, chci námořnickej žaludek,
páč pro to zlato na ruce tu lidi sínaj z kaluže.
Musíš si to zažít, než to uvnitř pochopíš,
že jediný co musíš stratit je strach se potopit.
Po hlavě skočit do vody je volnost jako holobit.
A jestli něco miluješ, tak nestačí ti polovic.
Život za to s klidem položit, stavit se flotile,
jestli je to vážný, knockout je vítací polibek.
Nedá se to zastavit, je to jak romance s opiem,
Jestli je život voda, tak jít nikdy nechci z vody ven.
Ref. Jednou příjde proud, kterej tě na dno stáhne,
pak budeš králem na hladině!
Až příde vlna odpovím mi pádlem,
nehledám štěstí na mělčině
Jako vodopád, jako vodopád, jako vodopád,
Jsem jako vodopád, jako vodopád, jako vodopád.
[ 2x ]
(Padnu na dno, jdu dál..)
Člověk je plnej vody, ale pořád žije v žízni,
znám tolik ryb, co chtělo břeh, ale skončily jen v síti.
A tak se snažím vštípit, že když chci perly najít,
nemůžu hledat tam, kde má noha zemi stačí.
Tolikrát slyším, že nemá smysl dělat další kroky,
každej kdo tam byl už ví, jak chutnaj ostrý boty.
Co slovo to povyk, říkaj že jsi špatnej hráč,
když zjistíš, že jsi na hřišti, kde vůbec nemáš hrát.
Znáš to, jsou lidi co si myslej, že maj právo mít v hlavě prázdno a říkat tomu vlastní názor.
Každej má návod tě soudit jako zákon,
ale stačí příbor na krku a jsou rozpůlený jak máslo.
Jestli život je moře, sny jsou jako lodě,
nejdál doplave ten, kdo chytá vítr i s vorem.
Horem i dolem, jdu si za svým obzorem,
polem i mořem, jdu si za svým obzorem.
Ref. Jednou příjde proud kterej tě na dno stáhne,
pak budeš králem na hladině!
Až příde vlna odpovím mi pádlem,
nehledám štěstí na mělčině
Jako vodopád, jako vodopád, jako vodopád,
Jsem jako vodopád, jako vodopád, jako vodopád.
(Padnu na dno, jdu dál..)
