MILOŇ ČEPELKA
Vážení přátelé, dobrý večer.
Obsah první části dnešního představení by se dal nazvat nad operetní dílem Járy Cimrmana. Cimrmanova cesta k operetě nebyla lehká. Tak jako ve všem co dělal, i zde chtěl Cimrman dosáhnout absolutní dokonalosti. Například Cimrmana libretistu nejvíce znepokojovala otázka rýmů. Rýmy jako: krása - jásá, nese - v lese, beru - v šeru, které nám připadají dokonalé, že, Cimrman považoval na polorýmy. Posluchač měl právo na naprostý souzvuk a ne jen na nějaké přibližné souznění. A tato úvaha dovedla Cimrmana až k teorii absolutních rýmů. Jejich základem je tvrzení, že dokonalí rým lze vytvořit jen opakováním téhož slova. Ukažme si to na ukázce z jeho operety Uhlířské Janovice a to právě árii uhlíře Jana:
Miloval jsem děvče krásné
měla oči tuze krásné
vlasy měla jako len
na políčku plela len
naše staré hodiny
bijí čtyři hodiny
sotva jsem s ní pohovořil
řekla, abych pohovořil
zda mi staří dají dcerku
již jsem viděl venku, dcerku
naše staré hodiny
bijí čtyři hodiny
a tak dohodla se svatba
a brzičko byla svatba
bydlíme teď na statku
rodiče též na statku
(a samozřejmě refrén:)
naše staré hodiny
bijí čtyři hodiny
Jak sami slyšíte, verše znějí opravdu libozvučně. Ovšem náročnější posluchač se myslím neubrání pocitu, že dokonalosti rýmu bylo dosaženo jaksi na úkor obsahu. Cimrman proto hledal způsob jak sice zachovat absolutní rým ale neomezovat tím myšlenkovou stavbu verše. Tento způsob našem v takzvané akustické konstantě. Co to bylo. Princip spočíval v tom, že se každý verš uzavíral stejně znějícím, velmi zpěvnou skupinou slabik, která v daném jazyce však nedávala žádný význam. Tyto Cimrmanovi konstanty vzbudili svého času značný ohlas. Jak o tom svědčí například dnes už zlidovělá balada o kuplířce z Frýdlantu v severních Čechách, která po okolních vesnicích skupovala hezká chudá děvčata pro svůj pochybný podnik. Vy tu baladu určitě znáte, tak ocituji jen část:
Jede paní z Frýdlantu dýja dýja dá
(to je ta konstanta dýja dýja dá)
cosi přeje paní v Frýdlantu (konstanta) dýja dýja dá
přeje si dceru dýja dýja dá
a která to má býti dýja dýja dá
má to býti Růžena dýja dýja dá
a my vám ji nedáme dýja dýja dá
a my si jí vezmeme dýja dýja dá
Z dalších mistrových konstant uvedu jen ty nejznámější: Z domácích je to například bačbačijucharé, která je známá dodnes na Klatovsku, nebo Podřibské: kábtr. Ze zahraničí, snad alpské hojdalárydý za oceán proniknuvší já já jupi jupi já, nebo v Indii zdomácnělý pokřik fotbalového družstva, který se dožaduje k předčasnému ukončení zápasu konstantou nehru nehru.
TUBUS
