"Časové znamení ohlásí nula hodin, nula minut..."
Rozjímám a z cigára odpadává popel.
Škvára je vybraná a pod párou kotel.
A teď mám dvacet čtyři hodin volného času,
ledově pevnou nesmírnou krásu,
pestrou a zmatenou změť ptačích hlasů,
dvacet čtyři hodin volného času...
Tak mám si jít sednout ke kulatým stolům?
Nechat si vynadat do andělských volů?
Mám snad po oblázcích přenášet horu?
Zapsat se na další vysokou školu?
Škrábat se výš, abych mohl spadnout dolů,
být střízlivým zpěvákem v opilém sboru?
Nevím, zda vytápím činžák či úřad.
Zda hauberk moderní, či empíru hrůza?
Nevím, a vědět to nechci.
Ať si tam bytují zlatí křečci!
Trouchniví řečníci a práchniví vědci!
To jenom nad hlavou rorýsi letci
o něco víc vědí o tý věci,
o dvaceti čtyřech hodinách volného času,
o dvaceti čtyřech hodinách volného času,
o dvaceti čtyřech hodinách volného času.
