Alba s touto skladbou:
Řekni, že je nebe,
Do snů proniká,
když do nocí se lidé ztrácí.
To když padá déšt
a já se v duchu ptám,
kdy jí potkat smím.
V srdci mám známou tvář,
když usínám, se mi zdává,
Že jí vlastné znám,že já už vím,
že s nocí vstoupí ke mně dál.
Já Tě dívko dávno znám,
znám Tě dlouho ze svých snů.
Pokaždé, když chci se ptát,
zmizíš jako mnohokrát,
do rána dalších dnů.
Já Tě dívko dávno znám,
teť tu stojíš a já mlčím.
V srdci chráním Tvoji tvář,
ten Tvůj pohled který máš,
Když k ránu unikáš.
Řeklas lásko musím jít, tak vzpomínej
zas se ti vrátím.
Toho rána, kdy se opět do dne probudíš,
nebudeš už sám.
Dnes už to lásko dobře vím, to o Tobě se mi sen zdál.
Já tě v srdci nosím a víc tě nepustím,
když ze sna se procitám.
Já Tě dívko dávno znám,
znám Tě dlouho ze svých snů,
pokaždé, když se chci ptát,
zmizíš jako mnohokrát,
do rána dalších dnů.
Já Tě dívko dávno znám,
teť tu stojíš a já mlčím.
V srdci chráním Tvoji tvář,
ten Tvůj pohled který máš.
Když k ránu unikáš.
V srdci chráním Tvoji tvář, ten Tvůj pohled který máš.
I teť, když zůstáváš.
