Alba s touto skladbou:
In Flagranti,
1. V zahradě u Buzků stála hrušeň
a v její koruně, značně vzrušen,
ukryt byl majitel Eda,
číhal tam v pozici zvěda.
2. Noc byla truchlivá černá vdova,
číhal na souseda dneska znova,
až půjde hrušky mu loupit,
chtěl do té fušky mu vstoupit.
R: Dušku, Dušku, neber tu hrušku,
jestli ji ukradneš, moc špatně dopadneš,
Dušku, Dušku, nech tu hrušku!
*: Na hlavě punčochu svý ženy Maruny,
vopřen vo rozsochu, na kuráž dva rumy,
bděl jako ponocný pro ten pych ovocný
Aa zloděj zlodějská ať si moc nevejská.
3. Soused se jmenoval René Dušek,
každý rok snědl mu pěkných hrušek,
protože koruna stromu
sahala až k jeho domu.
4. Žebřík si přistavil na svým dvoře,
za chvíli už trhal až nahoře,
česáčkem ovoce česal
a samou radostí plesal.
R:
*: Ten večer pro krádež byl jako stvořený,
tak si řek': dobrá, jdeš, žebřík měl opřený,
napnuly se mu šle, když lezl na šprušle
s česáčkem pod paždí tak, jako pokaždý.
5. Když Dušek v koruně dosáh' cíle,
tak přišla Edova pravá chvíle,
maskován na něho vybaf': bubu,
což byla ovšem ta chyba.
6. Dušek se vyděsil, dolů žuchnul,
předtím však česáčkem Edu buchnul,
ten slítnul jak zralá hruška,
trefil se přímo na Duška.
R:
*: Jakpak to dopadlo, to je fakt k nevíře,
zvedaj' se za madlo v pokoji na chíře,
čeká je souzení a velké soužení,
hrušky jsou v kompostu, pámbu jim pomoz tu!
