Alba s touto skladbou:
Soudili se,
S
Doudili s
Ge, s
Doudili s
Ge dv
Da soused
Gi
Do hranic
Ae,
Do hranic
Ge, st
Darou slív
Gu,
Do kus mez
Ge, o smrad z chlív
Du.
Byl to spor
Gurputnej, p
Dět let se t
Gáhn
Dul,
p
Gmiět let se táhn
Dul, p
Gět let se táhn
Dul,
jeden na dr
Guhýho
Di ruku vzt
Gáhn
Dul,
Gmii ruku vztáhn
Dul,
Gi ruku vztáhn
Dul.
®: N
Denávist k
Gaždá, t
Ca pomin
Ge, pomin
De,
vš
Dechno se sr
Govná, j
Cen oni n
Ge, oni n
De.
Soudili se, soudili se rozvedení o svý jmění,
o svý jmění, o portmonky, o kastróly, o potomky.
Byl to spor urputnej /: s křikem a pláčem :/,
s křikem a pláčem,
ó, jak si překrásně /: po krku skáčem :/,
po krku skáčem.
®:
Soudili se, soudili se sourozenci mezi věnci,
mezi věnci, pozůstalí, kdo co zdědí, kdo co sbalí.
Byl to spor urputnej, /: bez slitování :/,
bez slitování,
byl na hrobě plevel a /: devátý stání :/,
devátý stání.
®:
Soudíme se, soudíme se lidi s lidma, kdo víc snese,
kdo víc snese, kdo se nedá, jen těžko se pravda hledá.
Je to spor urputnej, /: s sebou nás vláčí :/,
s sebou nás vláčí.
Může to k smíchu bejt, /: nebo spíš k pláči :/,
nebo spíš k pláči.
®: Nenávist každá, ta pomine, pomine,
všechno se srovná, jen lidi ne, lidi ne.
*: Sv
Dou pravdu máš, j
Aá mám zase jinou,
m
Hmiožná se sejdou a m
Gožná se minou.
Já v
Dím, tenhle svět sn
Aad jednu vadu má,
ž
Hmie každý z nás j
Gen tu svou pr
Davdu má.
Soudíme se ...
