Alba s touto skladbou:
Soudili se,
1.
EVojín
DPiskoř
EMiloš
Hměl čtyřicet
Ekilo,
F#mipropad
Elej
F#mihrudní
Ekoš,
Hna břicho nez
Ebylo,
Avon však na to
Enedbal
F#a s pýchou
Epravou
Ačasto se ho
Eledbal
Hse svou posta
Evou.
Prej
Akdyž si, váže
Ení, z
F#mihlavy sundá
Ačepici,
Gtak že klidně
Aproleze
Ghlavní skrze
Ahoufnici.
R:
GKanón, rajón,
Hlampas,
Ebum.
H,E2. Tenkrát v opilosti četař ho poňoukal,
aby ty svý kosti do těla nasoukal,
že má fůru keců, na něj se vobořil,
zpitej Piškoř z hecu do laufu se vnořil,
leč hlava se v hlavni mu nějak divně zaklesla,
pak už ani kroucením vyprostit ven nešla.
R:
3. Blížil se čas střelby, s ním se blížil malér,
dávno už neměl by v hlavni bejt ten frajer,
tak jsme mu polili hlavu trochu volejem
na čištění po střelbách - snad k výsledku dospějem.
To je, vážení, situace k zasmání,
jenže to tu taky trochu basou zavání.
R:
4. Střelby jsme prošvihli díky přítomnosti
vojína Piskoře v nábojový komoře,
tím pádem jsme všichni bez vycházek byli,
tož jsme Piskořovi na těle ublížili,
neměl cpát hlavu tam, co je místa málo,
pane prokurátore, dyk se tak moc nestalo.
*: Teda
Aaž na tu zlomenou nohu,
na těch pár vyraženejch zubů,
a na to voko už vidí,
výše trestu
Hmise mi zdá
Dpřiměře
Gná,
Aale tak pro
Evosm li
Adí.
