Alba s touto skladbou:
Veselá revoluce,
1.
GJak zajíček v
Dsvé jam
Gce
Dbudu bydlet v
Azemljan
Dce,
což
Amireál
Gná je
Cnuan
Dce
Gmých by
Edimtových
Amipot
Dřeb,
G D G D A D
Gnebo v rouře
Dvod ply
Gnu,
Dtam nešlapeš
Apo li
Dnu,
Aminemu
Gsíš zout
Choli
Dnu, jen
Gpřed dí
Edimrou se
Dvot
Gřep.
AmiNepomůže
Dmodlení,
Gsoudím, že jsme v
Hmiprodlení
Ca v
Hmikultuře
Amibydle
Gní
Adost namydle
Dní.
2. V téhle smutné parádě, ne že bych chtěl navádět,
ale zkus se dáti k armádě, nebudeš snad zabit,
a když už jsem to nakous', sice nevyjedeš do Rakous,
ale máš šanci jakous-takous na byt, na byt, na byt.
Je jen málo profesí v žadatelů procesí,
co jsou tu nejhlavnější a rovnoprávnější.
3. U nás už je normálka pokroucená morálka,
intervence, obálka, byť se nám to hnusí,
než si krk do kšandy dát, dlaždič nebo kandidát
na konto té bandy dát musí, musí, musí.
Pak ruka ruku umyje, pro každou z té sumy je,
nekouká se na city, když jde vo byty.
4. Vážně nejde o mýlku, je tu pár extra hotýlků,
tam maj vždycky postýlku, v noci nebo ve dne,
tam v erárním kabátu s plnou penzí vod státu
začne chápat podstatu ten, kdo si u nich sedne.
Dveře sice bez kliky, však jménem republiky
dekrety se přidělí, tak buďme veselí.
5. Není snad na závadu, když firmy ze Západu
v devizovým nákladu stavět nás tu učí,
za stavební ohradou s lopatou ne pod bradou
pracují a nekradou a za kvalitu ručí.
Pohled je dnes nevesel na stav českých řemesel,
na zlatý český ručičky, zbyly jen řečičky.
6. Proč máme na to doplácet, když přes tyhle štrapáce
dál se staví paláce, jsou v nich prý i kryty,
na plyšovým tebichu říkám si tam potichu,
že platí daň z přepychu, za to byty, byty, byty.
Nechci to dál rozvádět, máme-li práci odvádět,
Cléčit
Hmilidi
Amiči vzít
Gvidle, c
Fhceme
Caspoň
Gslušně
Dbyd
Glet!
