N
Amia horské b
Goudě t
Hmiam, co je Kv
F#miilda,
pr
Gacov
Dal v k
Goteln
Dě ml
Cadý muž V
Eilda,
v
Amieselou m
Gyslí
Hmioplýval st
F#miále,
ž
Gertík
Dy, l
Gegráck
Dy, n
Bo a tak d
Aále
A7,
z
De všeho nejradši m
Cěl ale sázku,
s
Gázel s kýmkoli
Do cok
Aoli,
j
Dednu tu sázku bych m
Gěl na uk
F#miázku,
d
Gál ať už promluví pr
Aotokol
Dy.
Vilda byl známý lyžařský koumes,
trénoval pod lesem, měl už tam svou mez,
přesvědčen o svém lyžařském umu
vsadil se s kuchařem u láhve rumu,
že klidně naučí lyžovat Vaška,
stanovil si tak cíl velmi smělý,
možná vám připadá to jako fraška -
- Vašek byl divočák zdomácnělý.
Posílil Vilda na výhru šance,
zhotovil sněžnice pro Vaška-kance,
a když měl přes den v kotelně topit,
vymýšlel vázání pro úchyt kopyt.
Za týden na kopec ved' Vilda kňoura,
lyže mu k paznehtům připevnil hned,
nic platná nebyla kňourovi vzpoura,
proti své vůli byl postrčen vpřed.
O kousek níže právě v tu chvíli
přijížděl po cestě trabantík bílý,
v něm, značně lízlí, se vsedě-vkleče
vraceli myslivci z poslední leče,
vesele smáli se pomezi doušky,
že domů nepůjdou, pěli v triu,
ztichli tam sto metrů vod staré soušky,
mysleli, že už jsou v deliriu.
Co se to řítí proti nim z Hamru,
Stenmark to nebude, ani Franz Klammerů,
kdo to kdy viděl na týhle trase,
na lyžích z kopce jet divoký prase?
Stojeden kilogram hmotnosti kňoura
srazil se s trabantam jak tvrdá pěst,
modřiny, boule a ve dveřích ďoura,
tak Vaškův poslední skončil se sjezd.
®: V
Gilda sezval k
Aamarády n
Da vepřové h
God
Dy,
s
F#mioud mu určil
Hmiosm tisíc n
Ga náhrad
Au škod
Dy.
