Měla jsem nej kámošku,
a chtěla jsem jí věřit,
své srdce dát a sebe sním svěřit.
Chtěla sem stebou být každičký den,
splnilo se to nebyl to jen sen.
Spoustů zážitků co už mi nevemou,
byl to svět jen o nás dvou.
Spolu sme tu byli na všechno zlý,
v nouzi poznáš přítele vždyť ty to víš.
Chtěla jsem pro tebe tou pravou být,
říkala jsi,že to tak chceš mít.
Stebou bylo všechno tak krásný,
nechybělo nic jo byly jsme šťatní.
První úlety a první discotéky,
lhaní rodičům ale my to zvládli.
Potom ale přišla ta první rána,
vzala si to co sem měla tak ráda.
Stalo se stalo.
Šla jsem ale dál ,
odpustila ti a věřila ti dál.
Ale potom poznala,že to takhle nejde,
že jsem asi měla jen růžové brejle.
Ve škole to šlo všechno do háje,
byla jsi furt s Bárou a na mě ignorie.
Nej kámošky maj bejt spolu,
výmluva byla my jsme furt spolu.
S Bárou nejsem nikdy jenom ve škole,
oči šly dolů a smutek mnou projel.
Úcitila jsem ..chyba ..
přesně tak jsem to já nechtěla.
Občas si se koukla,
promluvila na mě.
Nebo si se zeptala co se zase děje,
Řekla jsem ti nic nechtěla to řešit,
bylo by to stejné a možná i horší.
Těšila jsem se až to všechno skončí,
až výjdu školu a budu moc říct jdi si.
Chtěla jsem to říct,
protože to nešlo,
trápila jsem se a to nepřešlo.
Potom všichni říkali jaká jsem kráva,
že jsem ti zas naletěla ano to se stává.
Oni řekli na tebe všechno to špatný,
ťuťů ňuňů předemnou a za zády lhaní.
Nebyla jsem na tebe taky stokát milá,
ale já vím že jsem ferplay jela.
Ale ty nejsi tak jak vyprávěla,
si úplně jiná to jsem nečekala.
Když jsem tohle uslyšela zabilo to všechno,
to všechno krásný a zbylo jenom temno.
Už sem chtěla bez tebe jít prostě dál,
měla jsem přátelé tam opodál.
Scela jsem tě škrtla z mého života,
nebudu s někým kdo ze mě dělá robota.
Promiň za to všechno,
ale tak to cítím.
Stále tě mám ráda ale radči tě míjím.
Party praví asi má vlastní svět,
jedem si to svoje a to každý den.
Nejlepší kámošku mezi nima mám,
jmenuje se Tinie je to ta pravá.
Jedem si to svoje,
pecky na petříně.
Skoro sem zapoměla že jsi někde jinde,
ty už jsi totiž někde nademnou,
si už odemně někde daleko.
Scházeli se stále ale nemůžu ti věřit,
i kdybych chtěla nemůžu se svěřit.
Strašně mě to žere ale je to tak.
Musim se smířit stím,že pravdu vím jen já,
jak to všechno je,
a jak to všechno bylo.
co je pravda a co jen pouhé slovo,
ale tohle všechno už je stejně zamnou.
Už mě nic derží být tu pořád stebou.
Já jen doufám že to jednou zjistíš,
sice bude pozdě ale chybami se učíš.
Cesty se rozpojily my jdeme dál.
Však stopy tu budou na pořád.
Proto já říkám přátel si važ,
a neklamat je se stále snaž.
