Mám kamaráda Jardu Kvapila,
jedna dívka se s ním trochu napila.
A on už křičí: "Pane vrchní, haló, platím,"
té dívce se však nechce domů, zatím.
Jardo Kvapilů,
netlač na pilu!
Kdo na lásku moc pospíchá,
ten obvykle pak pohoří,
Jardo, přece nehoří,
to bys nebyl kamarád.
Jardo Kvapilů,
netlač na pilu!
Teď partu nám tu netrhej,
je nám dobře, je nám hej,
i dívka ráda posedí, že?
Oba vás mám rád.
Reálnou si dělám naději,
než jeho, mě má možná raději.
Dívka schválně pomalu svou sodu srká
a na mě sem tam nenápadně mrká.
Jarda Kvapilů,
tlačil na pilu.
Když pro kabáty odskočil,
já k jeho dívce přiskočil,
na nejdražší co tam vedli
vzal jsem ji na bar.
Jarda Kvapilů,
tlačil na pilu.
Já užil jiné taktiky,
přes poezii Antiky,
tu dívenku jsem okouzlil,
tož budem hezký pár.
Jarda Kvapilů,
tlačil na pilu.
A když se vrátil ke stolku,
ta dívenka bez okolků
vstala a sním odešla,
tak to jsem nečekal. Hmmm!
