Tam venku je všechno jinak. Není to moje ani tvoje vina.
Schovaný za zdí cítím se v bezpečí a nerozumím světu kolem; vlastně už se nesnažím.
Zapaluju svíčku - pověsím ji na oblohu za nás oba.
Jenže se tak vysoko nedostanu,
tak padám zpět zpátky na zem,
utřu hvězdný prach z ramen a plamen tiše sfouknu.
Jdu k oknu. 2 hodiny ráno; nikdo nikde a já vím, že bych měl zavřít oči. Usnout a snít jen.
Není o kom; není o čem, tak k čemu spánek? Život je špatná kniha - občas vytrhnu pár stránek.
Není o kom; není o čem, tak k čemu spánek? Život je špatná kniha - občas vytrhnu pár stránek,
vymažu pár přátel, zapomenu pár lásek. Na čele přibyde pár dalších vrásek.
Pohled napoví; nemusím se ptát.
Nechci ani vědět, co se může stát.
Potřebuju dávku. Dávku naděje.
Je mi jedno, jak to vlastně je.
Ztrácím představu, co se bude dít.
Buduju hranice, co nejdou překročit.
Není to moje ani Tvoje vina,
že venku je všechno jinak.
Tam venku je všechno jinak.
Chtěl bych, aby ráno vyšlo Slunce; aby bylo všechno jinak; abych nevyčítal si, že je to celé moje chyba.
Být zase člověkem a ne chodící mrtvolou,
aby se vrátilo to, co zmizelo jednou.
Kus sebe - kus mého já, které jsem měl rád.
Často sám sebe nepoznávám. Už to nejsem já.
Ten, kterého jsi znal, ten který tu byl předtím, už není. Okolnosti člověka změní.
Změny, co se odehrávaj v tobě, nejsou vidět.
To, že se směješ, neznamená, že necítíš bolest.
Cítím každý Tvůj dotek až do teď.
Kdyby to šlo, nechám vzpomínky shořet
a vím, že tam venku je svět, který neusíná. Každý den nám to velice rád připomíná.
Tam venku je svět, který nespí a každý den ti to připomene, věř mi.
Pohled napoví; nemusím se ptát.
Nechci ani vědět, co se může stát.
Potřebuju dávku. Dávku naděje.
Je mi jedno, jak to vlastně je.
Ztrácím představu, co se bude dít.
Buduju hranice, co nejdou překročit.
Není to moje ani Tvoje vina,
že venku je všechno jinak.
Tam venku je všechno jinak.
Tam venku je svět, který neusíná.
Každý den nám to velice rád připomíná.
Tam venku je svět, který nespí a každý den ti to připomene, věř mi.
Pohled napoví; nemusím se ptát.
Nechci ani vědět, co se může stát.
Potřebuju dávku. Dávku naděje.
Je mi jedno, jak to vlastně je.
Ztrácím představu, co se bude dít.
Buduju hranice, co nejdou překročit.
Není to moje ani Tvoje vina,
že venku je všechno jinak.
Tam venku je všechno jinak.
