Alba s touto skladbou:
Zimní slunce,
Když ti chvíle těžký před očima náhle berou dech
A když tvoje láska najednou ti sbohem dá
A hrdinové kladní umírají už i ve filmech
Čemu vlastně věřit máš, slzy, krev a bída kam se podíváš
Znáš ten pocit stísněnej a nevíš kudy kam, když tě
drtí život svými pěstmi, pod hladinou temnou sám se
zkoušíš nadechnout a cítíš, jak ti dochází už dech, jen špatný dny se stále střídaj
I když zůstat můžeš někdy sám, jménem svým pak nikým nevolán
Tvé hvězdy zas vyjdou, lepší týdny přijdou, neboj se už dalších rán
Zapomeň na trápení těch dnů, kdy ses bál svých vlastních pocitů
Všude kam ses díval, ji sis připomínal, nacházels jen střípky snů
Život je krátkej, tak přestaň se trápit, i když
Krutá pravda bolí víc, než milosrdná lež, víš to
Ona je s ním a ty nejsi pro ni víckrát ten kdo má ji hřát a bránit a její sny chránit
I když zůstat můžeš někdy sám, jménem svým pak nikým nevolán
Tvé hvězdy zas vyjdou, lepší týdny přijdou, neboj se už dalších rán
Zapomeň na trápení těch dnů, kdy ses bál svých vlastních pocitů
Všude kam ses díval, ji sis připomínal, nacházels jen střípky snů
Tvář máš teď ztrápenou, už ne dítě, přesto stále život před sebou
Chtěl bys černá křídla démonů chvíli mít, svou sílu zpátky vzít
Tichý pláč se ztrácí s ozvěnou, víckrát pro ni tvoje slzy k zemi nespadnou
Potřetí se tvůj svět změnil ne tak, jak sis přál a stejně musíš dál
Nejsi sám, kdo pocit má, že ztrácí s láskou, co odchází, mnohem víc
Každej kolem dávno ví, že máš cit, no tak přece vstávej, dej si říct
Oooh, pil jsme lektvar lásky, co se mi v jed proměnil, umíral jsem sám ve stínu tmavých dnů
A teď se vracím zpátky, snílek s hlavou v oblacích, ale pod nohama pevnou půdu mám
a zpátky do života kráčím k vám
Častokrát když usínáš na sklonku všedních dní, ona vchází do snů, jenže on je tam s ní
Probouzíš se, prosíš „bože vymaž paměť mou“, vzpomínkám se snažíš bránit,
po všech láskách jizvy v srdci zůstanou
Náhle mizí sníh a týdny letí jako šíp, dny jsou delší, píseň ptáků začíná už znít
Přišel čas, kdy můžeš volně sám se nadechnout, její tvář se v dálce ztrácí,
jen tvé hvězdy září noční oblohou
V jarním slunci cítíš, jak ti schází čím dál míň, přestáváš se trápit tím, že tráví noci s ním
7 nových cílů, 7 snů se vyplní, život půjde dál i bez ní, ostré šípy lásky víc tě nezraní
I když zůstat můžeš někdy sám, jménem svým pak nikým nevolán
Tvé hvězdy zas vyjdou, lepší týdny přijdou, neboj se už dalších rán
Zapomeň na trápení těch dnů, kdy ses bál svých vlastních pocitů
Všude kam ses díval, ji sis připomínal, nacházels jen střípky snů
Měla strach dát šanci jen vám dvoum, prohrála svůj souboj s odvahou
Slabá pak se zdála, blízkých svých se bála, nezkusila být jen svou
Vzpomínky na tanec poslední, vzpomínky na tajné chvíle s ní
Říká „mám tě ráda“, v slzách, když ti mává, víckrát už tě neuvidí
S námi nezůstáváš nikdy sám . . .
