1. Jsem
Emivobyčejnej hlídač, mám
Adomek za tra
Emití
a chci vám zpívat o jednom, co
Au nás z vlaku
Emispad',
byl
Gjedním z těch, co za lístek snad
Anikdy nepla
Emití
Ga vyberou si z vagónů, když
A
2ba7
mají velkej
Emihlad.
Našel jsem ho ráno, já myslel, že jen spí,
ležel v trávě a víc zblízka byla vidět krev,
noha pryč, tak rychle řemen z brašny služební,
a utáhnout, co síla dá, jak nás to učil šéf.
Když doktor sbalil kufřík, pohladil si vous,
řek' jenom:"Pánbu pomáhej, zas brzy bude chlap,"
a ten, když procit' k vědomí a pevně zuby skous',
jen pohnul se a pověděl:"Já radši bych teď skáp'."
®: Z
Gnám jich moc a
Amivím, že je to
Emitak,
že
Amijak zahouká vlak, jsou jako posed
Emilí,
z nich tuhle
Gdnešní noc, když
Aprojel nákla
Emiďák,
o
Amitom, co bylo pak, nikdo ne
Emiví.
"Že máš dvě zdravý ruce," já mu říkal, "to buď rád,
zůstaň u nás nadobro a budeš tu mít klid,
u nás budeš dobře živ a nebudeš mít hlad,
život je jen jedinej a dál se musí žít."
®: + /: o
Amitom, co bylo pak, nikdo ne
Emiví ... :/
