Jak nádraží s okolím přikrejval sníh,
a všem stromům dal šaty bílý,
tam já zrovna stál, taky ve svátečním,
to, že vlak ji měl přivést co chvíly.
Když nad hlavou já její dopis pak zdvih,
aby v davu mě našla tak snáze,
vím, že do schránky, kdyby nebylo jich,
pro mě pošťák by neměl co házet.
Byla stejná nebo jiná, než jsem ji znal v představách
byla smůlou nebo štěstím, na který nikdy jsem nedosáh´.
Já z dopisů dlouhejch a z fotek ji znal,
taky zdál se mi sen, jak ji vítám,
no a najednou jsem vedle vagónu stál,
cejtil, jak v oblacích lítám.
Byla stejná nebo jiná, než jsem ji znal v představách
byla smůlou nebo štěstím, na který nikdy jsem nedosáh´.
Z vlaku vystoupil každej, kdo právě sem jel,
už jsem tušil, že tajně se dívá,
tušil možná i víc, ale nic nevěděl,
třeba o tom, proč možná se skrývá.
Byla stejná nebo jiná, než jsem ji znal v představách
byla smůlou nebo štěstím, na který nikdy jsem nedosáh´.
Pak za oknem obličej známej se mih´,
vlak jen houknul a pohnul se rázem,
a jak odjížděl s ní, zůstal na kolejích,
tiše ve sněhu stát smutnej blázen,
a jak odjížděl s ní, zůstal na kolejích,
tiše ve sněhu stát smutnej blázen.
