Odcházím
mám hlavu plnou starostí
copak to nevidíš to nejsem já jako dřív
seš na mě každej den zlá
chci mámu co voní kvítím
a ne tu s který každou chvíli alkohol cítím
proč se vůbec ptám
už zase odcházíš
zas někde u skleničky útěchu nacházíš
ani se nedivím že táta sbalil věcí pár
a odešel ha
zas o kus dál město už spí
a já slzy utírám
z bankomatu posledních pár korun vybírám
chystám se odejít
já nevím kam mám jít
tak proč nemůžu svou mámu večer doma mít
tak a dost já už to tu nezvládám
do tašky z posledních sil pár věcí naskládám
dopis máš na stole snad ho zvládneš číst
já odcházím co k tomu víc teď říct
já odcházím ve mě duše se svírá
odcházím slzy ze tváře stírám
odcházím jiskru naděje ztrácím
odcházím tím to mámě oplácím
odcházím cesty za sebou spálím
odcházím od domova se vzdálím
jdu ulicí tmou nic kolem sebe nevnímám
jen se občas smutně na oblohu zadívám
kam mám jít
všichni už šli dávno spát
a já tady musím na tom dešti stát
strach mám máma ta si užívá
a nebo někde v baru deprese svý prožívá
reklamy neonem září
a já jdu sama po městě
mám slzy na tvářích
a přesto musím dál
bojím se ohlédnout
že bych snad někde mohla mámu svou zahlédnout
je mi jí opravdu líto
a ona to ví
tak proč ten život teda do svých rukou neuchopí
jako dřív
já nemusela v dešti stát
proč můžou jiný holky v mým věku klidně spát
můj dopis má na stole
snad ho zvládne číst ha
já odcházím co k tomu víc teď říct
já odcházím ve mě duše se svírá
odcházím slzy ze tváře stírám
odcházím jiskru naděje ztrácím
odcházím tím to mámě oplácím
odcházím cesty za sebou spálím
odcházím od domova se vzdálím
odcházím ve mě duše se svírá
odcházím slzy ze tváře stírám
