Můj život je hned plnej nesnází
na jaře, když duben přichází,
já vracím se do poválečnejch let,
kdy vycházel náš starej dobrej Vpřed.
Já žlutý kvítek na klopu si dám
a píseň Vontů tiše zabroukám,
do Stínadel se šerem vypravím,
snad potkám cestou Losnu, co já vím.
Tu divá Kateřina burácí
a Širokko má dávno po práci,
jen já se vracím Myší pastí sám,
nevím co s Ježkem v kleci dělat mám.
Bohouš, Dlouhé Bidlo, Štětináč,
pan Fisher pustil z vokna květináč,
Jan Tleskač, Jiří Rymáň a tak dál,
pan Foglar tohle nikdy nenapsal.
To Rychlé šípy samy byly v nás
a žlutý kvítek symbolem byl krás,
co nemůže nám nikdy nikdo vzít,
kdo kopal studnu, aby druhej moh pít.
Snad jednou, až se jaro navrátí,
můj život píseň Vontů obrátí,
já svobodný a čistý půjdu dál
a směšný bude ten kdo se mi smál.
Tak Mirek Dušín s Červenáčkem jdou
a Jindra Hojer s Jarkou Metelkou,
za nima Rychlonožka s Bublinou
naší krásnou chlapeckou krajinou.
Duj, duj, duj fujaro vítězná.
