Alba s touto skladbou:
Šansony,
Blázen a dítě, dva lidé prostí,
brodí se sněhem, zimní krajinou.
Blázen a dítě, promrzlých kostí,
určitě během zimy zahynou.
Nejtěžší vločky, které kdy spadly,
snesly se na ně s krutou radostí.
Nejtěžší vločky, tiše se klady,
na bílé stráně, vnikly do kostí.
Kam asi míří, ukrutným mrazem?
Sněhem a ledem, podivný pár?
Kam asi míří, sníh padá na zem,
dítě je bledé, blázen je stár.
Šlépěje tiché, po nich tu zbyly,
neštěstí dýše z dojemných stop.
Šlépěje tiché, kráčejí k cíli,
kráčejí tiše, cílem je hrob.
Blázen a dítě, prošli tím krajem
lhostejných lidí v onen zimní čas.
Blázen a dítě, kdo z Vás má zájem,
ať jde a vidí, co dovede mráz.
Pšenice kvetla, nebe se smálo
a slunce na ze, svítilo v ten čas.
Pšenice kvetla, když se to stalo...
Dítě a blázen zjevili se zas.
Nad krajem pluli, jako dva mraky,
šedivým steskem slunce zakryli,
nad krajem pluli, jako dva mraky,
potrestat bleskem, svět náš rozmilý.
