Alba s touto skladbou:
Štěstí je krásná...,
Mohlo by tu být i líp,
Potměšilý host,
Mohlo by tu být i líp,
Ozvěnu ozvěn vlnobití
někdy k nám vítr zanese.
A sem tam krůpěj, která svítí
perletí víly na plese.
Ach, Bože, potom divme se,
že přes řeky a přes pohoří.
Srdce jak hřebec vzepne se,
když se tak vzpíná, touží k moři,
když se tak vzpíná, touží k moři.
k moři, k moři, k moři
Jak srdce krev, tak měsíc žene
příliv na lodě kotvící.
Vám, lodi z kotev utržené,
no a vám, krásní lodníci,
jak bychom mohli neříci,
že přes potoky, přes pohoří,
i mraky nízko letící,
srdce se vzpíná,
chce pít z moří.
Srdce se vzpíná,
chce pít z moří,
z moří, z moří.
Poslední plavčík řek'by: "Inu,
srdce je víc, než kompasy."
Hlavně si dejte brilantinu
z jódu a z vášně na vlasy.
Pod tou i vlna lehá si.
Že přes lesy a přes pohoří,
v tom nejklidnějším počasí,
srdce se vzpíná, to chce k mořím!
Srdce se vzpíná, to chce k mořím,
k mořím, k mořím se vzpíná.
Jsou ale dny, kdy moře hoří,
vznícené vlastní rozlohou.
To Neptunovi statní oři
volní a říční náhle jsou.
S poduškou Řípu pod hlavou
pak ptáme se, proč před pohořím
a před propastnou dálavou,
srdce se vzpíná, proč se moří?
srdce se vzpíná, proč se moří?
moří? S poduškou Řípu pod hlavou...
