Tam v podloubi je maly kram
jak z predvalecnych dob.
Nejen ja ho dobre znam,
vzdyt kazdy z nas je trochu snob.
Pan vedouci hned cvrlika
jak kanar, kdyz ma zob,
priruci sklad odmyka;
nevi, ze ten kramek je muj hrob.
On hmozdiru ma arzenal
a svicnu na tucty.
Prichozi, kdyz vejde dal,
tak nevybira bez ucty.
Tam stribra jas, tu cinu sed,
tam sklo a tady med.
Vlevo hled a vpravo hled!
Ted sed!
To je sofa puvodem ze Schonbrunnu
a proto: At zije nas cisar pan a kral!
To je strojek, ktery hraje za korunu
pisen "U kanonu stal a porad lado-, ladoval..."
Tak chodim dal, on nabizi
a za chvili ma zlost;
je na me jak na cizi,
jak pes, kdyz prisel o svou kost.
Ja nevim, jak mu rici mam,
ze nemam penez dost
a do kramku ze chodivam
jen pro radost.
Snad pochopil, jen rukou mav’
a zase cvrlikal.
Pysne sel, tak jako pav,
a do kontoaru me vzal.
Tam prastary stal gramofon,
on desku na nej dal.
Hrdy byl na kazdy ton,
kdyz hral:
"Pod oknem se nekdo schova,
bude septat jen dve slova:
Dnes naposled."
Tak tahle deska je pro vas starozitnost,
pane vedouci? A vite, kdo to zpival?
Ja, ja. Ta deska se jmenuje "Dnes naposled"
a ja jsem tady taky dnes naposled. Takova
impertinence. Jakze se jmenujete?
Ruzicka? No tak tohleto jmeno si zapamatuju,
pane Ruzicka ...
